Jan Burian - Zrcadlo (2002)

7/10

Po zhudebňování poezie Bennyho Andersena se Jan Burian vrátil k čistě autorské tvorbě, nikoli však k tradiční písničkářské poloze za klavírem. Ještě víc než na Unaveném válečníkovi se tu experimentuje se zvukem a různými samply, jako vrchní instrumentalista tu opět působí Jan Burian mladší, tentokrát pod pseudonymem Jan Amos, ale musím říct, že jeho jemné dobarvování na Válečníkovi mi sedělo mnohem víc. Tady jeho pokusnictví ne vždycky s písničkou souzní, občas je násilné, ale dovede se i přesně trefit (Fantazie).

Z předchozí desky si Burian odnesl i zálibu ve volném verši (jsou tu ale i tradičnější vyjímky, např. Kompromisy), tentokrát ale autorském. A paradoxně se mi zdá, že si se zhudebňováním cizí poezie poradil líp než na Zrcadle se svou vlastní. Tady se někdy neubrání křečovitosti, po níž na Válečníkovi nebylo ani památky. A jako skoro vždycky tu sem tam narazím i na přemoudřelé moralizování (Na dovolené) i když se Burian snaží seč může vyhýbat se mu pomocí sebeironie. Když to shrnu, Zrcadlo není špatné album, má své vrcholy i slabší místa, ale vyrovnanosti a působivosti svého předchůdce nedosáhlo. 

tracklist:

1. Na dovolené
2. Mravenci
3. Marie
4. Kompromisy
5. Jaké to je?
6. Kámásútra
7. Poezie
8. Žiju
9. Strašidla
10. Fantazie
11. Soukromá záležitost
12. Přestávka
13. Zrcadlo
14. Nanečisto