Karel Plíhal - Vzduchoprázdniny (2012)

8/10

Karel Plíhal byl vždycky mistrem v nenápadném prolínání seriózních životních postřehů a zamyšlení s poťouchlým humorem a někdy až s vyloženými nonsensy. Platí to určitě i v případě alba Vzduchoprázdniny, které je jeho první autorskou kolekcí po dvanácti letech, nicméně těžiště jakoby se více posunulo směrem k melancholičtějším, zadumanějším polohám a to i v porovnání s podobně laděnou deskou Králíci, ptáci a hvězdy. Kategorii úmyslných ptákovin tady vlastně zastupuje pouze Velbloud, zatímco třeba v písni Každé ráno už nezávaznost slovních hříček přeci jen "podrývá" zasněná nálada a lehce spirituální závěr.

Dojem celkové zádumčivosti posiluje i zařazení dvou recitovaných básní Ticho a Kopeček, které mají o poznání vážnější tón než písničkářovy vyhlášené říkanky, jimiž prokládá svá vystoupení. Plíhal se nejednou dostává až do téměř meditativního rozpoložení, s pokorou ale ne bez humoru se obrací k "vyšší moci" nebo naťukává téma konečnosti života. Neznamená to ale, že by se snad z něho stával unaveně moralizující suchar, k tomu snad nikdy nedojde. Stačí si poslechnout s jakou rošťáckou noblesou si právě s tématem smrti pohrává v prosluněném cyklistickém podobenství Na kolech. Stejně půvabně se vypořádal také s neproniknutelností božích záměrů, když je zaklel do Notýsku, jehož obsah znají pouze němé ryby. A i tak těžký splín, jaký vládne kainarovsky laděné skladbě Motýl Povaleč, neopomene odlehčit vtipnými hříčkami typu "dáma s písíčkem". Na druhou stranu když zpívá o "temné skryté hmotě ve mně", může posluchače až zamrazit. Nakonec si ale Plíhal stejně nejlépe hoví v milostných motivech, ať už jsou rozverné, okouzlené nebo posmutnělé, jak dokazuje především ve druhé půlce alba prostřednictvím písní Slon, Můj vesmír nebo Nezestárlas.

Je skoro zbytečné dodávat, že melodické i harmonické invence má Karel Plíhal stále na rozdávání, jen jí - snad ve snaze se neopakovat - využívá méně přímočaře, takže hitů na první poslech není na Vzduchoprázdninách tolik. Na celém albu si tentokrát vystačí sám s akustickou nebo elektrickou kytarou a tím celé nahrávce s převažující sebezpytnou náladou dodává ještě víc důvěrnosti a vřelosti. Stejně tak mu neubývá vynalézavosti a vtipu v práci s jazykem a když už si vybere slabší chvilku, jako v poněkud prvoplánových Buranech z Anglie, ani pak to není žádná katastrofa. Drtivou většinu alba tvoří písně podstatně méně návodné, trvanlivější a hlubší. Takové, s nimiž může být lehkost bytí aspoň na chvíli o něco snesitelnější.

tracklist:

1. Vzduchoprázdniny
2. Každé ráno
3. Lázeňská
4. Jednou prý
5. Notýsek
6. Temná skrytá hmota
7. Prase
8. Velbloud
9. Ticho
10. Kuře
11. Burani z Anglie
12. Slon
13. Na kutě
14. Můj vesmír
15. Na kolech
16. O mracích a tak
17. Generační výpověď
18. Kopeček
19. Nezestárlas
20. Napadl sníh
21. Motýl Povaleč
22. V antikvariátu