Kill the Dandies! - Those Who Hold the Flame (2011)

8/10

Vzory skupiny Kill the Dandies! jsou na druhém albu Those Who Hold the Flame stále čitelné, kombinace jejich vlivů však nabývá čím dál svébytnější podoby a přesvědčivějšího výrazu. Hank J. Manchini zůstává pěvecky rozkročený někde mezi Nickem Cavem a Alanem Vegou, zatímco La Petite Sonja svým malátně cynickým projevem občas připomene Janu Tóthovou z Tornáda Lue. Je možné zaslechnout ohlasy garážové psychedelie, The Cramps i westernových soundtracků, všechno je ale tentokrát namícháno s větší dávkou vlastní osobité imaginace než tomu bylo na o dva roky starším debutu I Saw White Fields. Zejména ony countryové aluze už nejsou tak okaté a do celkového výrazu vplouvají organičtěji, jak dosvědčuje třeba skvělá, dynamicky napínavá píseň It's So Sad s vůdčím Sonjiným vokálem.

Dlouhodobě mě songy s jejím zpěvem baví o něco víc, na této desce exceluje ještě třeba v The Dog nebo coveru skupiny These Immortal Souls The King of Kalifornia. Je jasné, že oba vokalisté svůj projev silně stylizují, ale zatímco La Petite Sonja mi zní věrohodně prakticky pokaždé, Manchini svojí přepjatou expresivitou nepřesvědčí vždy tak, jako se mu to daří třeba v hypnoticky dusající písni Black River nebo v nečekaně melodickém finále And Through the Storm We Get Home. Podstatné ale nakonec je, že se oba póly perfektně doplňují. Zatímco Manchini vám o pekle nic nenalhává a na uvítanou nalévá panáka, Sonja se vás svými sametovými chapadly snaží přesvědčit, že tu může být svým způsobem i útulno. O to zlověstnější je její aura.

Album Those Who Hold the Flame je kratší, konzistentnější i zralejší, aniž by opustilo divokou rozervanost svého předchůdce a tím pádem má i větší průraznost. Sofistikovanější písně s rafinovanější dynamikou (It's So Sad, The Dog, And Through the Storm...) patří k vrcholům kolekce, na druhou stranu bez neurvalých a natlakovaných nářezů typu Into My Flames, Panic Inferno, Black River nebo Saturn by tak dobře nefungovaly. Agresivní kytara čerpá z psychedelických fatamorgán i postpunkového skřípotu, klávesy nic nezjemňují a svými kyselinovými vrstvami spíš ještě rozleptávají znepokojivý zvukový terén. Ten se nachází někde mezi divokým mejdanem a lynchovským sněním, mezi odvázaným rock'n'rollem a jeho ironickým přepisem. Kill the Dandies! Chtějí děsit i vábit zároveň a jde jim to čím dál lépe.

tracklist:

1. Into My Flames
2. The King of Kalifornia
3. Panic Inferno
4. It's So Sad
5. The Star
6. Black River
7. The Dog
8. Saturn
9. And Through the Storm We Get Home