Killing Joke - Killing Joke (2003)

9/10

Rockoví šamani Jaze Colemana se skutečně pochlapili. Oni vlastně už od mírného novoromantického vyměknutí v druhé půlce 80.let špatnou desku nenatočili, ale tentokrát je to vážně nářez. Do značné míry se vrací k pojetí svých prvních nahrávek, ale s metalově sytým zvukem, o jakém se jim tenkrát mohlo jen zdát.

Po trochu uvolněnějším albu Democracy jsou kytarové riffy zase nesmlouvavě zaťaté a naštvané, rytmika rituálně hypnotizující a přitom elastická a živelná. Pohostinské bubnování Davea Grohla bylo jednoznačným přínosem, mohl tady skvěle uplatnit svůj bonhamovsky hromový úder a přesně vystihl rovnováhu mezi strojovou repetitivností a pudovým řáděním.

Muzika je maximálně semknutá ale nikoliv jednotvárná. Temná, agresivní, démonická. Jen při vznosné You'll Never Get To Me jakoby se na chvíli protrhly mraky, jenže vzápětí už to Colemanův rozzuřený kmen zase vidí rudě (Seeing Red) a závěrečná The House That Pain Built už má skoro apokalyptické rozměry. Zaříkávání industriálních démonů, civilizační exorcismus, ohňové tance mezi mrakodrapy. Původní duch kapely je stále při síle. 

tracklist:

1. The Death & Resurrection Show
2. Total Invasion
3. Asteroid
4. Implant
5. Blood On Your Hands
6. Loose Cannon
7. You'll Never Get To Me
8. Seeing Red
9. Dark Forces
10. The House That Pain Built