King Ayisoba - 1000 Can Die (2017)
9/10
Kdo si ghanského rebela Kinga Ayisobu pamatuje z festivalu Respect před čtyřmi roky, ví, že k rozpoutání strhující hudební vichřice nepotřebuje mnoho. Dvoustrunná loutna kologo, fungující zároveň jako melodický i rytmický nástroj, nějaké ty africké perkuse a hlas, který vám provrtá hlavu. Zasvěcení zároveň vědí, že mu jinak není cizí ani elektronický či hip hopový upgrade, nikdy však na úkor věrohodnosti. Úcta ke ghanskému hudebnímu i duchovnímu dědictví je u Ayisoby na prvním místě, ostatně podobná příchylnost ke kořenům bývá pro africké hudebníky samozřejmostí.
Tradice nebo moderna, obojí je pro Kinga Ayisobu především prostředkem. Nástrojem protestu. Kráčí tak ve stopách slavných buřičů Fely Kutiho nebo Boba Marleyho a jeho obžaloba alarmujících poměrů v africké politické i sociální sféře je stejně vyhrocená a vášnivá. Není však nutné znát texty v jazycích Frafra a Twi, hudba, která má neobyčejně silný rytmický náboj, nese ono poselství vzdoru sama. Hutné moderní beaty, implantované do skladeb Africa Needs Africa nebo Anka yen Tu Kwai, jsou vítaným a platným pomocníkem, pro dosažení intenzity rozžhavené plotny, která je celému albu vlastní, ale nejsou nezbytné. Důkazem je třeba Grandfather's Song, akustické okénko pro kologo a Ayisobův pronikavý zpěv (používá dvě různě zabarvené, ale stejně průrazné polohy), při němž provozní teplota po předchozích rytmických manévrech neklesá ani o stupeň.
Tenhle sólový výstup je ovšem na albu 1000 Can Die výjimečný, jinak je tu docela rušno. Vedle Ayisobovy kapely, sestávající vlastně jen z bubeníků a doprovodných vokalistů, je klíčovou osobou producent Zea neboli Arnold de Boer z nizozemských alternativců The Ex. Byl to on, kdo muzikanta, těšícího se doma v Ghaně hvězdnému statusu, představil euroamerické zóně, stal se jeho spolupracovníkem, rádcem i parťákem, produkoval mu už předchozí album Wicked Leaders a na to letošní přispěl také vokálem v písni Wekana. Ayisobovo napojení na ghanskou hip hopovou mutaci zvanou hiplife dokládají svou účastí domácí rapperské špičky jako Wanlov da Kubolor v otvíráku Africa Needs Africa nebo M3nsa, kterému navíc v titulní skladbě nesekunduje nikdo menší než dubový guru Lee "Scratch" Perry. Afro-popový veterán Orlando Julius vyzdobil neexhibujícím saxofonem píseň Dapagara, v následující Wine Lange zazní píšťala a jednostrunné housle gonju.
Zea se jako producent spolu s hosty postaral o to, aby album bylo svou aranžérskou diverzitou přitažlivé i pro globálního posluchače, dával si však velký pozor na to, aby nezploštil Ayisobovu uhrančivost a nezkrotnost. A nebo možná ani nemusel. Zastínit toho kolozubého raracha a jeho kazatelské zanícení, které by mu i Vávrův Želivský mohl závidět, ani dost dobře nejde. Není to ten typ, co by se dal kýmkoli manipulovat a tlačit ke kompromisům. Pro Kinga Ayisobu existuje jen jedna cesta. Cesta bojovníka.
tracklist:
1. Africa Needs Africa
2. Wekana
3. 1000 Can Die
4. Grandfather Song
5. Dapagara
6. Wine Lange
7. Anka Yen Tu Kwai
8. Yalma Dage Wanga
9. Ndeema