Konono Nº1 - Konono Nº1 Meets Batida (2016)

9/10

Je to dvanáct let, co album Congotronics obletělo svět a vyráželo dech nejen příznivcům world music. To už je dost dlouhá doba na to, aby unikátní seskupení Konono N°1 mohlo stále spoléhat jen na svou nálepku "konžského zázraku" a riskovat tak, že se jejich výjimečná zvuková formule nakonec přece jen oposlouchá. Zkreslený zvuk drnkacích skříněk likembé, obří amplióny, perkuse posbírané na smeťáku a nesmiřitelné rytmické šílenství, to všechno stále funguje, ale dnešní doba si žádá od hudebníků vývoj, ať jsou odkudkoli. Čerstvý počin Konono N°1 Meets Batida tenhle trochu diskutabilní požadavek vrchovatě splňuje, aniž by kapela ze své autentičnosti ustoupila o píď.

Většinu z padesáti let své existence působili Konono N°1 na lokální scéně, ale po zmíněném průlomu se rázem stali žádaným partnerem pro mnoho prvoligových jmen světové hudební scény. Jejich jedinečnosti využila Björk i Herbie Hancock, spolupracovali s Andrewem Birdem nebo Glennem Kotchem z Wilco. Zkušeností v projektech jiných nasbírali dost, na novém albu jsou ale opět pány situace, ovšem za zcela zásadního přispění producenta a dýdžeje Pedra Coquenãa vystupujícího pod nickem Batida.

Tento portugalský, z Angoly pocházející umělec, se dokázal na hudební samorost svých konžských kolegů napojit s obdivuhodnou intuicí. Jejich monotónní trans podepřel strohými pouličními beaty a zbrázdil drobnými zásahy do jeho dynamiky. Reguluje třeba roli jinak všudypřítomného drnkání likembé, sem tam zvýší napětí offbeatovou pasáží, jinde přidá špetku samplů. Do skladeb Yambadi Mama, Kinsumba nebo Kuna America se opírá relativně mocně, jinde kapele jen nenápadně kryje záda a přenechává prostor hypnotizujícím hadům likembé a neučesaným vokálům, které třeba v úvodní Nlele Kalusimbiko působivě doplňuje portugalský rapper a básník AF Diaphra. Všechno se prolíná naprosto přirozeně, rozdíl mezi Batidovými beaty, dodatečně modulovanými perkusemi a původním bubnováním se stírá. Důležité je, že Batidovy zásahy původní syrovost neuhlazují, je v tom stále barevný, špinavý a ohlušující kvas afrického velkoměsta. Rituální euforie zůstává zachována, jen dostala více "urban" důrazu. I díky tomu, že Batida je téměř krajan, nejde o nějakou technologickou podporu západu domorodým kutilům, ale o model "Afrika sobě", a to je povzbuzující.

V loňském roce způsobila pozdvižení podobně nastavená spolupráce konžských muzikantů s hiphopovým producentem Liamem Farrellem v rámci skupiny Mbongwana Star. Konono N°1 na jejich nahrávce hostovali a není vyloučené, že se její futuristickou smělostí inspirovali. Sami se víc drží vlastních kořenů, ale jejich deska je stejně vzrušující a přelomová. Současný kapelník Augustin Mawangu, který nahradil svého otce, loni zesnulého zakladatele Mingiediho, se vydal správnou cestou, na níž nepoklonkuje globálnímu vkusu, ale využívá jeho atributů k vlastním plánům. Kongo znovu skóruje.

tracklist:

1. Nlele Kalusimbiko
2. Yambadi Mama
3. Tokolanda
4. Bom Dia
5. Kinsumba
6. Nzonzing Família
7. Kuna America
8. Um Nzonzing