Konopíšťský evergreen Vol.11 - Konopiště 7.6.2014

Zatímco konopišťský amfiteátr praskal ve švech při tradičním setkání všech "bezva lidí", kteří přišli masově pogratulovat rádiu Blaník k narozeninám a vyposlechout si výkvět naší pop scény včetně Karla i Helenky, o kus dál, poblíž hlavního zámeckého parkoviště se ve stejnou dobu konala trochu jiná akce. Rovněž hudební, zrovna tak tradiční (11. ročník vybízí k obdivu), podstatně skromnější a především mnohem sympatičtější. Konopíšťský evergreen je festiválek z kategorie těch opravdu minaturních, každoročně pořádaný stylem DIY nadšenci z Občanského sdružení Jinovatka jako benefiční akce ve prospěch Dětského domova Racek. Bez reklam, bez oplocení, bez ochranky, bez stánkařského mumraje a bez velkých cavyků. Návštěvníci se mezi sebou vesměs všichni znají, jména zde vystupujících kapel v lineupech velkých fesťáků pravděpodobně nenajdete. I když letos došlo v tomhle směru k významné odchylce, protože Kill The Dandies! mají na naší klubové scéně už pár let hodně silnou pozici a můžeme je směle považovat za hlavní tahák festu. 

Ačkoli hudební náplň Evergreenu směřuje především do alternativnějších zákoutí a nevyhýbá se ani extrémním rockovým odnožím, počítá se se všemi věkovými kategoriemi. Pro tu nejnižší bývá vyhrazený začátek, který letos opět patřil benešovskému ochotnickému souboru Komorní studio Áčko a jeho představení Deník kocoura Modroočka. Pak už dostala hlavní slovo muzika. Jako první Jumping Jellyfish, příjemné letní ska, při němž ani nevadilo, že podobných kapel jsou zástupy. Dvojice Jumo s notnou dávkou absurdna v textech i doprovodném slovu vyvolávali vzpomínky na brněnskou alternativní scénu, ale hudebně se v jejich skladbách zase tolik zajímavého nedělo. Rocket Engines z nedalekého Týnce nad Sázavou hrnou přiostřený rock'n'roll ve stylu The Cult, jsou vyhraní a docela přesvědčiví, jen trochu zápasí s kompoziční rozvleklostí.

Návštěvníci do té doby reagovali spíš zdvořile a raději se pohodlně rekreovali na travnaté ploše. Vlna zájmu stejně jako laťka originality se podle očekávání výrazně zvedla s příchodem domácí legendy Jinovatka. Se svojí kombinací tv rdých kytarových riffů, novovlného sarkasmu a extravagantních kostýmů (tentokrát se ale v tomhle směru docela mírnili) mají u místních vždy a zaslouženě o úspěch postaráno a samozřejmě nejen proto, že v řadách kapely se nachází organizátorské epicentrum Evergreenu.

S padající tmou přišel ten pravý čas pro headlinery, tedy Kill the Dandies! Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že svým vystoupením posunuli festival zase o patro výš. Přitom si mezi lokálními partičkami nehráli na žádné hvězdy z Prahy a do svého setu dali vedle přirozené profesionality i srdce. I na maličkém pódiu dokázali svůj dekadentně drásavý rock'n'roll vygradovat do strhující temné bouře. Hank J. Manchini a La Petite Sonja - dva rovnocení frontmani - si návštěvníky snadno omotali kolem prstu a dočkali se oprávněných ovací.

Publikum zůstalo ve varu i při Jiříkově vidění, kapele, která kdysi vznikla jako odnož Jinovatky, ale už dávno si jde svou vlastní cestou, na níž míchá elektroniku s postpunkovými i domácími undergroundovými tradicemi. Naživo ustoupila elektronika do pozadí a trojice předvedla svůj potemnělý repertoár v nečekaně energické podobě. Poslední kapela - ostravští BBYB - měli zřejmě se svou směsí hardcore techna a grindového chroptění obstarat apokalyptické finále, ale snad vinou špatného nazvučení připomínali spíš zaseknutý buchar a navíc v rádoby hrozivých maskách hráli už jen pro pár nejotrlejších nočňátek.

Skvělý pocit ale zůstal. Z domáckého antistresového prostředí, z pestré žánrové nabídky, z přinejhorším slušných muzikantských výkonů (a dvou, tří excelentních), z nezištného nadšeneckého zápalu organizátorů. A vůbec nevadilo, že bezva lidi byli ten večer jinde. Mezi rockovými vyvrheli bylo určitě líp.