Lalalar - En Kötü Iyi Olur (2023)
9/10
Istanbulská trojice Lalalar to myslí vážně. Nejen s prezentací svých politických a společenských názorů, jimiž nepochybně silně nabourává představy Recepa Erdoğana o loajální turecké pop music, ale zjevně i se svou hudební kariérou. Pouhý rok po vychvalovaném debutu Bi Cinnete Bakar se hlásí s čerstvou kolekcí En Kötü Iyi Olur, která zdaleka jen nekopíruje kvalitu prvního úderu, ale hudbu kapely posouvá o třídu výš. Dá se předpokládat, že pro stabilní spolupracovníky zpěvačky Gaye Su Akyol, s níž v loňském roce natočili stejně báječnou desku Anadolu Ejderi, nebudou Lalalar znamenat pouhý boční projekt. Na to je jejich druhé album příliš dotažené, sebevědomé a vášnivé.
"Naše hudba je o budování mostu mezi lidmi a hudbou, je poslouchatelná a zároveň experimentální a zvukově hutná." cituje kapelu tisková zpráva a album En Kötü Iyi Olur (Nejhorší se stává nejlepším) skutečně dokáže stejnou měrou přilákat svou energií k návštěvě koncertu i saturovat soustředěné ucho. Lalalar přidali na razanci, barevnosti i hitovosti. Chytlavost melodií, motivů a rytmů vyvažují smělá aranžérská řešení. Střetnutí taneční elektroniky, anatolské psychedelie, dubu či post-punku, kterým si před rokem udělali jméno, vykrystalizovalo do svěžího vrstevnatého tvaru, který je kompaktní a zároveň neustále překvapující.
Klouzavé pasáže s pulzující tučnou basou se prolínají s melodickými arabeskami elektrické kytary nebo loutny saz i sytými syntezátorovými motivy, důrazné disco-funkové nebo trip-hopově zadumané beaty ústí do horečnatých vírů tanečního šílenství (Avucunu Yalıor, Grejuva, Yarın Yokmuş Gibi). Narozdíl od nizozemských Altın Gün, kteří se (v dobrém) zasekli na revivalu anatolského rocku 70. let, pro Lalalar je tato éra pouze jednou z mnoha inspirací. Stejně výrazně se do jejich písní propisuje osmdesátkový vibe (Şekerleme) i taneční euforie dekády následující. V dance-punkově nažhavené Göt se vokál Ali Güçlü Şimşeka přibližuje rapování, zatímco Aynı Bokun Mavisi nebo Serüven 101 naopak ukazují, nakolik si je nyní jistější ve zpěvných melodiích.
Dravější projev kapely je v souladu s vyhraněnými společenskými postoji jejích členů. Asi nejzřetelněji dávají zaznít svým frustracím z politické reality Turecka ve zmíněné skladbě Göt, k sociálním nerovnostem se zase vyjadřují v úvodní Avucunu Yalıor. A to nikoli jednorozměrně: z písně můžeme vyčíst jak obžalobu systému ("Jedni si stavějí paláce, druzí spí na jejich schodech."), tak i trpký povzdech nad tím, že neúspěch je přirozenou součástí života a nemá vždy viníka ("I když na olympiádě sdílíme stejné pódium, někteří berou zlato a jiní si jen pískají."). Bez růžových brýlí přistupuje výhradní textař Şimşek také k turbulentním vztahům (Aynı Bokun Mavisi, Hem Evimsin Hem Cehennemim) a nevyhýbá se ani hloubání nad smyslem životního údělu (Yaşamaya Bahane Ver) či neradostnými vizemi budoucnosti (Serüven 101). Podtržené energickou a bojovnou hudbou však mají jeho texty k malomyslnosti daleko. S Lalalar se punkový negativismus transformuje na tanečním parketu do bujné oslavy vzdoru a radosti ze života.
tracklist:
- Avucunu Yalıyor
- Grejuva
- Aynı Bokun Mavisi
- Hem Evimsin Hem Cehennemim
- Şekerleme
- Göt
- Yaşamaya Bahane Ver
- Yarın Yokmuş Gibi
- Serüven 101