Lee Ranaldo and the Dust - Last Night on Earth (2013)
7/10
Ranaldovo vydavatelské portfolio, ať už jde o vlastní projekty nebo různé spolupráce, je poměrně rozsáhlé (pilně ho buduje už od roku 1987), donedávna mělo ale spíš příležitostný charakter a logicky nikdy nepřitahovalo takovou pozornost jako práce domovských Sonic Youth. Teď, po jejich rozpadu, už je jeho sólová činnost systematičtější a také víc na očích, i když stín jednou provždy vržený touhle legendou těžko kdy překročí. Na albu Last Night on Earth se poprvé zaštítil nejen svým jménem, ale i názvem kapely The Dust, v níž figuruje další kolega z domovské formace Steve Shelley, kytarista Alan Licht (oba se podíleli už na loňském Between the Times and the Tides) a basák Tim Lüntzel. Odminula zůstal ve studiové sestavě i prominentní jazzový klávesista John Medeski.
Je sympatické, že i tentokrát chce Lee Ranaldo být především Leem Ranaldem a ne jen čtvrtinou Sonic Youth, a razí si vlastní cestu. Ta je výrazně písničková, bez velkých experimentů, živená folkovou vzdušností, ale nepostrádající ani hlučné kytarové bouře. Cítím v ní jasně kontinuitu s tím, co v polovině 80. let (tedy ve stejné době, kdy i Sonic Youth formovali svůj styl) vynalézaly kapely jako R.E.M., Hüsker Dü nebo Replacements, když americkou folk-countryovou tradicí infiltrovaly postpunkovou realitu. Hned v nejchytlavější Lecce, Leaving je příbuznost s R.E.M. zřetelná. I ve chvílích, kdy se Ranaldo přiblíží k výrazovým pozicím svého bývalého působiště (The Rising Tide, Ambulancer), brzy od těchto náznaků uhýbá do širšího alternativně rockového kontextu a zaměnitelnost nepřipouští.
Trochu problém mám s délkou skladeb, které většinou překračují šestiminutovou hranici. Obsahují sice poměrně časté dynamické změny, kytarové party jsou chytré, proměnlivé a nejednou se rozepnou do vířívých hlukových chuchvalců, ale bez kongeniálního přispění Thurstona Moorea není jejich textura tak bohatá, aby takové stopáže opravňovala. Krácení by bylo rozhodně ku prospěchu věci. Dalším ne úplně stabilním pilířem je Ranaldův zpěv, který byl u Sonic Youth vždy osvěžujícím doplňkem k dominantním vokálům obou ex-manželů, ale na hodinové ploše vyplouvají na povrch jeho limity. Na druhou stranu má album Last Night on Earth, na první poslech poněkud zdlouhavé, schopnost odkrývat svoje přednosti postupně, což je vždycky lepší, než kdyby napotřetí už nebylo co objevovat. Všichni bychom asi rádi viděli staré kumpány zase pohromadě, ale buďme vděční, že je máme aspoň zvlášť. Ranaldova nová deska je velmi příjemná náplast.
tracklist:
1. Lecce, Leaving
2. Key/Hole
3. Home Chds
4. The Rising Tide
5. Last Night on Earth
6. By the Window
7. Late Descent #2
8. Ambulancer
9. Blackt Out