Leonard Cohen - Old Ideas (2012)

9/10

Čím mladší posluchač, tím hůře bude k tomuto albu hledat klíč. Leonard Cohen se nikdy nepohyboval na myšlenkových mělčinách, ale teď jakoby se s až sebemrskačskou zatvrzelostí prodíral k těm nejzásadnějším otázkám lidského bytí. A takové temné účtování, jaké na albu Old Ideas předkládá, asi opravdu nevybouřený teenager stěží docení. Čas už neúprosně tlačí a potřeba se sám se sebou vyrovnat nabývá na palčivosti. Cohen se nebojí odkrývat ani ta nejtemnější zákoutí, přitom si však uchovává schopnost hořké ale osvobozující ironie.

Na album se vměstnalo deset mimořádně silných písní, s jejichž hudební složkou Cohenovi tentokrát významně vypomohl skladatel a producent Patrick Leonard. Ten ve dvou případech (Show Me the Place, Come Healing) využívá jímavé melodiky irských balad, zatímco Cohen ve vlastních opusech se rovněž dvakrát (Darkness, Banjo) uchýlil k bluesové formě. Aranže jsou volené střídmě, ale velmi pečlivě, s citem pro jemné odstínění a neokázalou pestrost. Písně jsou kratší, než bývá u Cohena zvykem. Ve snaze dobrat se jádra sdělení si vystačí s menším počtem slov, jejich autor už zkrátka neplýtvá energií na poetické kličky.

Ve srovnání s předchozím albem Dear Heather se tu mnohem víc zpívá. Cohenův hlas je sice stále méně intonačně ohebný, ale ve své zvetšelosti stále majestátnější. Stačí mu sotva patrný náznak aby dostál požadavkům melodie a zbytek dotáhnou ženské vokály, které snad ještě nikdy nesouzněly s autorovým brumláním tak mučivě sladce.

Cohenovo sebezpytování je neradostné a úpěnlivá touha po smíření a rozhřešení v něm stále svádí zápas s chladnou propastí nicoty. Ta svůj chřtán rozevírá především v pesimismu a rezignaci písně Darkness. Jinde se básník ještě vzpírá: naléhavě prosí o poslední projev lásky v možná nejsilnější skladbě alba Amen, hledá přirozenost, s jakou se má odcházet ze světa v Show Me the Place, žádá odpuštění nebo aspoň shovívavost v Anyhow, utěšuje v Lullaby. Prostor pro interpretaci je ovšem i nadále otevřený, Cohenova poetika neztrácí nic ze své komplexnosti, nicméně zacílení na poslední věci člověka je evidentní a velice působivě zpracované. Přiznám se, že po Dear Heather jsem už takovou formu od Cohena nečekal, o to příjemnější je to překvapení. Tíživé, ale neobyčejně krásné album.

tracklist:

1. Going Home
2. Amen
3. Show Me the Place
4. Darkness
5. Anyhow
6. Crazy to Love You
7. Come Healing
8. Banjo
9. Lullaby
10. Different Sides