Liars - Roxy 21.10.2014

Wookiee na lyžařském zájezdu

Určitě by bylo zajímavé zažít Liars naživo v každém z jejich tvůrčích rozpoložení, které se desku od desky mění. Dorazili k nám po deseti letech, v době, kdy na jarní novince Mess nastavili posluchačům zatím asi nejpřístupnější a nejčitelnější tvář. To samozřejmě neznamená, že nás svým příštím projektem zase záludně nesvedou z cesty, jejich tuzemská koncertní premiéra v rámci narozenin klubu Roxy ale byla relativní přímočarostí aktuální desky jasně definovaná. Při poslechu starších nahrávek naskakuje představa intelektuálně šifrované avantgardní performance, současnost se ale blíží skutečnému rockovému koncertu víc, než by pamětník čekal. Elektronika vytlačila kytaru (Aaron Hemphill po ní sáhnul jen dvakrát), výrazné beaty nastolily energetickou sevřenost, přesto si nemyslím, že by Liars ztratili tajemství a nepolapitelnost.

Půdu pro ně připravoval jednočlenný projekt Wife z Irska. Neobeznámený návštěvník by v něm jen těžko nacházel blackmetalové kořeny, přesto právě v těchto kalných vodách se Altar of Plagues, domovská formace Jamese Kellyho, plaví. Wife je ale čistě elektronická záležitost, schopná příjemně vyladit atmosféru a přes počáteční asociace na Massive Attack, případně preparované Depeche Mode, i docílit jisté osobitosti.

Viuzální dojem stojí u Liars na kontrastu mezi statičností Juliana Grosse u bicích a Aarona Hemphilla za synťáky a psychotickými pohyby rtuťovitého Anguse Andrewa. Ten odstartoval set zahalený v oranžové bundě, zpod jejíž kapuce mu trčely jen dlouhé pačesy, takže vyhlížel trochu jako wookiee na lyžařském zájezdu. Během skladby Mask Maker došlo k "odmaskování", ale ani v civilu Andrew neztrácel charisma a pro změnu připomínal příčetnějšího Iggyho Popa. Frontmanství má tenhle habán v malíku.

Nejatraktivnější pecky z Mess fungovaly skvěle i naživo a byly to právě Vox Tuned D.E.D., Pro Anti Anti a Mess on a Mission, které výrazně zvedaly temperaturu publika. Zklidnění přinesly Boyzone nebo Can't Hear Well, ohlédnutí za nedávnou minulostí zase No Barrier Fun a Brats, kterou základní část končila. Až v přídavku se kapela vnořila hlouběji do historie, aby připomněla alba Drum's Not Dead, They Were Wrong, So We Drowned a Liars. Zejména Broken Witch, vůbec nejstarší položka setlistu, se vryla do paměti, když vyústila do třeštícího hlukového víru, v němž došlo i na nějakou tu destrukci vybavení.

Pro ty, kdo o den dřív ve zdraví absolvovali infernální terapii Swans v Lucerna Music Baru, to asi nemělo parametry ultimátního zážitku, ale co při takovém srovnání nevypadá nicotně, že? Cíle Liars jsou nakonec trochu jiné a druhý živý kontakt s českým posluchačem proběhl k obapolné spokojenosti. V souladu s podmračeně enigmatickým charakterem své tvorby Liars neprovozovali žádné pochlebování publiku, přesto na nich v závěru dobré rozpoložení bylo znát. Jestli i nadále zůstanou věrní svému nevyzpytatelnému stylovému těkání, bude jen dobře, když nám o jeho fázích napříště budou jezdit podávat živé zprávy průběžně.