Living Colour - Shade (2017)

8/10

Černošská kapela hrající tvrdý rock, tedy téměř výhradně bílou muziku, to bylo ojedinělé před třiceti lety stejně jako dnes. Černé vrány v bílém hejnu? Takhle jednoduché to s Living Colour samozřejmě není. Jejich zaujetí pro hard rock nikdy nezpřetrhalo vazby na hejno domovské a právě propojení tvrdých kytarových riffů s funkem, jazzem, latinou či hip hopem z nich kdysi stvořilo takový unikát. Nové album Shade navíc dokazuje, že s afroamerickým společenstvím skupinu nespojuje pouze barva pleti a hudební vlivy. V časech eskalujícího rasového napětí přišli Living Colour se zuřivou, žalující nahrávkou, kterou dávají jasně najevo, za kterou část americké veřejnosti mluví.

Vsadím se, že ani výběr tří coverů nebyl náhodný. Kapela jakoby jimi hrdě značkovala zásadní momenty černošské hudební historie: Delta Blues (Robert Johnson), uvědomělý soul (Marvin Gaye) i hiphopovou vzpouru (The Notorious B.I.G.). Ostatně právě hiphopových prvků je na albu víc, než v minulosti, včetně hlasových samplů Malcolma X, Scarface nebo Umara Bin Hassana z The Last Poets. Jindy je akcentováno blues (Johnsonovo Preachin' Blues, Who's That s dechovou sekcí), ale nechybí ani typický hard rock (Pattern in Time, Glass Teeth a především učebnicový otvírák Freedom of Expression (F.O.X.)). Nedostalo se pouze na nějaké to laškovné odlehčení, jaké svého času představovaly písně Glamour Boys nebo Bi, v případě tak zlostného protestu, jímž Shade nepochybně je, to ale má své opodstatnění. Vernon Reid, Corey Glover, Doug Wimbish a Will Calhoun na něm pracovali několik let a jejich tvrdošíjný boj s kompromisy, podsouvanými vydavatelem i managementem, se vyplatil.

Receptura, podle níž míchají svůj crossover už tři dekády, nedoznala, navzdory dílčím posunům těžiště, velkých změn. Pro leckoho mohou být jednoduše přežitkem. Jejich novinka tak ale nezní. Je čerstvá, dravá, plná koncentrované energie, nasměrované na konkrétní cíl. Reidova kytara je pořád stejně nespoutaná a vynalézavá, Glover zpívá s nasazením, které minulost snad ještě předčí.Tenhle devadesátkový relikt je překvapivě životaschopný a ideově nadmíru aktuální.

tracklist:

1. Freedom of Expression (F.O.X.)
2. Preachin' Blues
3. Come On
4. Program
5. Who Shot Ya?
6. Always Wrong
7. Blak Out
8. Pattern in Time
9. Who's That
10. Glass Teeth
11. Invisible
12. Inner City Blues
13. Two Sides