Luboš Pospíšil - Atlas Music klub Benešov 12.4.2013
Pamětnická oáza pro skalní
Před takovými pětadvaceti lety, kdy každé setkání s opravdu kvalitní poprockovou hudbou bylo u nás svátkem, by Luboš Pospíšil bez potíží naplnil každý maloměstský "kulturák". Jeho sólovému vystoupení v benešovském Atlas Music klubu ovšem přihlíželo necelých třicet platících, většinou s písničkářovou tvorbou dobře obeznámených diváků, takže ani žádná mezigenerační setkání se nekonala. V dobách největší slávy býval Pospíšil v jedné elitní lajně s Mišíkem a Prokopem. Dnes, kdy oba jeho kolegové nadále platí za uznávané veličiny a cestu si k nim leckdy najde i mladá posluchačská krev, zůstává Pospíšil tak trochu zastrčenou oázou pro pamětníky, kterým už navíc bývá zatěžko vyrazit za živou hudbou.
I tento večer se vyznačoval hlavně nostalgickým vzpomínáním, přestože zpěvák poctivě zohledňoval všechna období své kariéry a zařazoval i písně ze dvou posledních desek nahraných s obnovenými 5P. Novinky přijímalo publikum rovněž velmi vstřícně (blýskla se třeba Isabela nebo Tak vznikla zem), přesto největší ohlas logicky sklízely osvědčené trvalky jako Balada o papírovejch čertech, Kampa, Píši vám Karino, Klub osamělých srdcí nebo Marilyn Goodbye. S poloprázdným klubem si Pospíšil nelámal hlavu a pro těch pár věrných dokázal vykouzlit příjemně komorní atmosféru plnou dnes tak nemódní zpívané poezie a neotřelých melodií. Ani absence doprovodné kapely nevadila, Pospíšil dovedl být na akustickou kytaru dostatečně rytmický i vyhrávkově bohatý, některé písně sólovou úpravou dokonce získaly. Na druhou stranu třeba letitá Dvě tváře: Jekyll a Hyde se ani v akustickém provedení nezbavuje určité kostrbatosti.
Potěšitelné je zjištění, že unikátně zabarvený Pospíšilův hlas je pořád v obdivuhodné kondici a ve vypjatých výškách dokáže způsobovat mrazení v zádech. Texty, nejčastěji z pera Pavla Šruta, byly také vždycky písničkářovou silnou zbraní. Ty starší jsou někdy poznamenané dobovým slovníkem a z dnešního pohledu předimenzovanou "literárností", ale v podání Luboše Pospíšila má právě taková poetika svůj originální půvab. Přes nevalnou návštěvnost (co ale čekat ve městě Keksu a ještě větších provinčních hrůz) si ten večer našla své vděčné posluchače, kteří umí ocenit léty prověřený kumšt. Milé dostaveníčko s nestorem rockového středního proudu.