Luboš Pospíšil - Hazardní slavnost (2001)

7/10

V osmdesátých letech tvořil Pospíšil spolu s Vladimírem Mišíkem a Michalem Prokopem jakousi svatou trojici našeho rockového písničkářství. Dekáda následující už ale přinesla jiné hrdiny a jiný styl a Pospíšil zůstal spíš v jejich stínu. V roce 1998 natočil s novou doprovodnou skupinou Bio-graf desku Můžem si za to oba, která nepřinesla špatné písničky, ale zazdil jí právě zvuk kapely, který připomínal spíš lepší zábavovku. Logickým a správným krokem proto bylo znovunavázání hudebního partnerství s dávným spoluhráčem Bohoušem Zatloukalem, který za ty roky už věděl jaká aranžmá Pospíšilovi spíš sednou. Hazardní slavnost tedy stojí kvalitativně výš než předchozí CD minimálně co se zvuku týče.

Už tradičně mě trochu tahají za uši rockovější písně jako Hazardní slavnost nebo Už mě to nebaví. Pospíšilův hlas je natolik specifický, znělý i křehký, že prostě nemůže splynout s hlasitým bigbítem aniž by z něj nepatřičně nevyčníval. Je předurčený spíš k melancholičtějším polohám, středním a pomalým tempům a průzračným aranžím, kde je jeho dominance na místě. Jasně to ukazují nejpovedenější písně na albu Už vyplouvám,Karino, Propast, Počkej si na smrt, Letní nocí. Příjemná nahrávka, bez vyložených průšvihů, ale i bez hlubších zářezů.

tracklist:

1. Líná noc
2. Hazardní slavnost
3. Už vyplouvám, Karino
4. Tři černý růže
5. Propast
6. Kocovina
7. Počkej si na smrt
8. Neděle
9. Herečka sobotní noci
10. Už mě to nebaví
11. Letní nocí
12. Secesní hotel Embassy
13. Kocovina (bonus)