Mahavishnu Orchestra - Birds of Fire (1973)

10/10

První dvě elpíčka Mahavishnu Orchestra patří k definici jazzrockové vlny, která v první polovině sedmdesátek vyjadřovala touhu jednoho stárnoucího žánru, tedy jazzu, obrodit se pomocí energie žánru podstatně mladšího, kterým byl rock. Snahy o sblížení samozřejmě vycházely i z opačné strany, kde rostly ambice přesáhnout z populáru do světa umění, ale ty nejvýraznější impulzy přeci jen přicházely především z jazzové oblasti. To je i případ Mahavishnu Orchestra, pětice vynikajících instrumentalistů částečně (McLaughlin, Cobham) vyškolených průkopnickými alby Milese Davise, jejíž největší síla byla ovšem v semknutosti a propojení jednotlivých osobností a jejich práci pro celek.

Při poslechu alba se vnucuje otázka, jestli by náhodou nějak takhle nezněl doprovodný band Jimiho Hendrixe, kdyby mu bylo souzeno ještě aspoň pár let navíc. Kompozice Mahavishnu Orchestra jsou prosté studeného akademismu, který se tak rád v jazzrocku zabydloval, sálá z nich spontánní zanícení a lačnost objevitelů. Dravé bicí Billyho Cobhama ženou všechny nemilosrdně vpřed jako sadistický plantážník, pod jehož důtkami se sólistické výstupy mění v gejzíry obrazotvorné energie. McLaughlinova kytara, Goodmanovy housle a Hammerovy klávesy si s obdivuhodnou variabilitou přehazují doprovody, témata a sóla, mění zvukové rejstříky i dynamiku z našponovaného řádění do volnějších ploch.

Tohle všechno platí především o bouřlivých skladbách jako je titulní opus, sevřenější Celestial Terrestrial Commuters nebo nejdelší One Word, jejíž strhující závěr připravený Cobhamovým sólem zahanbuje razancí i dnešní mathrockové spolky. Stejně skvělá je ale kapela i v lyričtějších polohách: akusticky pojaté Thousand Island Park, Hope s ústřední vzdouvající se smyčcovou figurou, velebné Sanctuary nebo v pinkfloydovsky rozvážném závěru Resolution. To, že crossoverová měňavost souboru nekončí u jazzu ani rocku dokazuje skladba Open Country Joy, kde kvintet s odzbrojující samozřejmostí přibírá do hry countryové prvky a integrita celku tím ani v nejmenším neutrpí.

Významnou součástí fenoménu Mahavishnu Orchestra odrážející se už v samotném názvu je i jeho napojení na východní filozofie, jmenovitě na myšlenky Sri Chinmoye. V hudbě samotné sice nějaké výraznější ovlivnění orientálními postupy nenajdeme, přesto je v ní duchovní prvek přítomný a některé vypjaté pasáže mají extatičnost zpěváků qawwali. Tehdy módní koketérie s Indií dávno odezněly, ale důkazem, že Mahavishnu Orchestra (a především McLaughlin jako hlavní propagátor těchto tendencí) v tomto směru jen neklouzali po povrchu, je skutečnost, že jejich hudba je stejně žhavá a vzrušující i dnes.

tracklist:

1. Birds of Fire
2. Miles Beyond
3. Celestial Terrestrial Commuters
4. Sapphire Bullets of Pure Love
5. Thousand Island Park
6. Hope
7. One Word
8. Sanctuary
9. Open Country Joy
10. Resolution