Mammút - River's End (2015)

7/10

Pro islandské kapely bývá zpěv v mateřském jazyce spíš výhodou, než handicapem. Islandština zní exoticky, záhadně, voní pohanskou přírodní mystikou. I v případě, že hudba samotná se nevymyká běžné angloamerické produkci, dokáže jí jazyk vtisknout punc originality a nevšednosti. Proto je krok, který učinila skupina Mammút na svém nejnovějším EP River's End, překvapivý a snad i trochu riskantní, byť možná pouze přechodný. Smíšený kvintet (poměr 3:2 ve prospěch hudebnic) zde posbíral smetanu ze svých předchozích alb v podobě pěti písní a uvádí je tentokrát s anglickými texty. Myslím ale, že všechny skladby proměnu vcelku ustály. Možná je teď naopak zřetelnější, že i když Mammút hrají v podstatě běžný, post-punkem odkojený indie rock bez silnějších lokálních vlivů, dokážou se na tomto poli i bez ochranné jazykové bariéry dobrat silného a do jisté míry neodvozeného výrazu.

Jistě, nějaké ty podobnosti nás při poslechu napadat budou, ale závisejí spíš na subjektivní posluchačské zkušenosti. Zpěv Katríny Mogensen mi v pomalejších skladbách občas připomene Björk (ale vzpomněl bych si na ni, kdyby skupina nebyla z Islandu?), v rockovějších kusech (River's End, ale především Bakkus) zase Corin Tucker (ale napadlo by mě to, kdybych na Sleater-Kinney tak často nemyslel?). Celkově je ovšem zvuk Mammút obyčejnému kopírování dostatečně vzdálený. Vychází z nevyčerpatelného post-punkového zřídla (signifikantně vypíchnutá basa v Blood Burst), kde se dají s trochou šikovnosti stále nacházet vzrušující hudební kombinace. A nakonec i ta islandská atmosféričnost se tu dá vystopovat, jak dokazuje skladba Shore. Za nejlepší ovšem jednoznačně považuji poslední Salt – výrazná melodie, dramatický vývoj, naléhavost, radost poslouchat. Mammút zůstávají perspektivní, ať už bude další album v angličtině nebo islandštině.

tracklist:

1. Shore
2. Blood Burst
3. River's End
4. Bakkus
5. Salt