Manu Chao - Proxima Estacion: Esperanza (2001)

10/10

Mistrovské, barevné, hravé, svobodomyslné, kritické, vynalézavé... Přívlastků by se dalo vymyslet hodně. Manu Chao je multikulturní samorost, ale nade všechno miluje reggae a ska, to se proplétá skoro celým albem. K tomu přihodí tu latino dechy, tamhle orientální bubínky (Denia), špetku elektronického ševelení a celé to žene bez zastávky dopředu. Jedna krátká skladbička vrůstá do další (tohle album je nutné poslouchat vcelku) v neodolatelně letní, houpavé náladě a člověka se zmocňuje pocit, že svět je jeden velký bezstarostný karneval.

Samozřejmě, že ani sám Manu to takhle zjednodušeně nevidí, leccos ho štve a v textech se s tím vypořádává. Ale má dar podat svoje minireportáže způsobem, který vzbuzuje jedině pozitivní pocity. Zpívá španělsky, anglicky, francouzsky, portugalsky, arabsky a dokonce galicijsky (Bixo), mává pestrobarevnou vlajkou mezikulturního porozumění s takovým zápalem, že mu i tu trošku idealistické naivity musíme odpustit.

Taky je zajímavé, jak moc se jeho studiové práce liší od mnohem nářezovějších koncertů a přece jsou obě jeho tváře zábavné. Proxima estación: Esperanza, to je koňská dávka optimismu pro každou situaci. 

tracklist:

1. Merry Blues
2. Bixo
3. El Dorado 1997
4. Promiscuity
5. La Primavera
6. Me Gustas Tu
7. Denia
8. Mi Vida
9. Trapped by Love
10. Le Rendez-Vous
11. Mr. Bobby
12. Papito
13. La Chinita
14. La Marea
15. Homens
16. La Vacaloca
17. Infinita Tristeza