Marsyas - Marsyas (1978)

9/10

Jedním z nejsvítivějších z těch nemnoha paprsků občerstvujících v 70. letech naši hudební scénu, byli nepochybně Marsyas. Trojice osobitých hlasů odkojená americkou folkovou a folkrockovou tradicí, která neměla nic společného ani s obludným televizním popem těch let, ani s trpěným (protože z větší části instrumentálním) prog- nebo jazzrockem, který se zpožděním vůči světu opanoval opuštěné niky našeho zplundrovaného rockového kolbiště. I když v souvislosti s eponymní prvotinou Marsyas to není tak docela pravda, protože Zuzanu Michnovou, Oskara Petra a Petra Kalandru na ní doprovází studiová skupina Labyrint vedená kytaristou Pavlem Fořtem (hrál s Flamengem na Kuřeti v hodinkách, ale v inkriminované době už posluhoval v Orchestru Ladislava Štaidla), která zde právě jazzrockové postupy do písniček Marsyas vpašovala.

Vklad Labyrintu je diskutabilní, ale je to také to jediné, co by se albu dalo vytknout. Rocková rytmika, elektrická kytara, housle nebo flétna jsou v pořádku. Písničkám původně skládaným pro dvě kytary a tři hlasy propůjčují barvitost a folkrockový říz. Fender piano Michaela Kocába přináší dobový kolorit, skladby, v nichž zazní, by se bez něho pohodlně obešly, ale ještě nepřekáží. Horší už je to ale s protivným bzíkáním syntezátoru Korg (Emil Viklický) v písních Lilin tanec a Den s tebou. Tady honění zvukových trendů (už stejně prošlých) zvítězilo nad rozvahou a citem pro přirozenost.

Písničky, z větší části autorsky zaštítěné Oskarem Petrem, jsou ale naštěstí natolik silné, že to mírné a díkybohu jen občasné přidušení vydrží. Poučení u amerických vzorů (CSN&Y, Peter, Paul and Mary) se nezvrhává do servilní kopírky. Když už Marsyas přebírají (Dylanovo I'll Keep It with Mine jako Barvám), jejich verze je směle souměřitelná s originálem a textařsky zcela svá. To je poklona opět směrem k Oskaru Petrovi, který napsal všechny texty s výjimkou písní Dopisy (Michnová) a Postavím si dům z obilí, Kalandrovy roztomilé chvály pomíjivosti a přítomného okamžiku. Romantická lyrika, zemitá naivita i surreálná snovost se v Petrových textech rozpouštějí do originálního, konzistentního a přece neustále překvapujícího poetického světa. Když připočteme, že těm nejvýraznějším písním na albu (Dívka z plakátu, Zmrzlinář, Paleta) vévodí jeho rozechvělý, jen lehce a příjemně afektovaný zpěv, je jasné, že to byl právě Oskar Petr, kdo v té době z největší části určoval tvář Marsyas.

Teprve spojením všech tří muzikantských elementů ovšem vznikalo to jedinečné jiskření. Zpěv každého z tria má své osobité kvality. Ten Michnové přináší ženskou smyslnost a zároveň éterický ohlas hippie éry, Kalandrův civilní, nejméně školený projev poutá rozevlátost kolegů k zemi. Ať už v sólových partech, nebo v harmonicky nádherně vystavěných vícehlasech, Marsyas znějí vždy uhrančivě. Těmhle písničkám nemohlo uškodit ani nějaké to studiové přezdobení, ani přihlouplé zásahy cenzorů do jejich názvů. Ta čistá krása z nich dodnes nevyprchala, je podstatně trvanlivější, než onen dům z obilí.

tracklist:

1. Hrnek
2. Dívka z plakátu
3. Barvám
4. Postavím si dům z obilí
5. Zmrzlinář
6. Lilin tanec
7. Paleta
8. Dopisy
9. Bělásek ztracený v dálkách
10. Den s tebou