Massive Attack - 100th Window (2003)
8/10
Je dobré, že se Massive Attack nepokouší překonat mistrovský opus Mezzanine, v momentě kdy z klasické sestavy zůstal pouze 3D by to ani nikdo neočekával. 100th Window jde jinou cestou. Odvrhlo náznaky rockového tvarosloví a s ním i část temných vibrací. Instrumentačně je velmi střídmé, pročištěné, ale pořád dokáže vytvářet vábivé zvukové prostory, v jejichž éterických a posmutnělých zákoutích se posluchač rád ztratí.
Pěvecky tentokrát hned ve třech skladbách zazářila Sinéad O´Connor, dvakrát uslyšíme osvědčeného Horace Andyho (i když takovou perlu jako Man Next Door mu tentokrát 3D nepřichystal) a mihne se i Damon Albarn. Zbytek si pak odzpíval/odříkal sám osiřelý 3D.
S povrchním poslechem se může zdát album trochu nezáživné, až příliš
podle jednoho mustru. Ale když mu dáte šanci, vyplují na povrch skutečně
krásné momenty a ukazuje se, že ta zvuková neokázalost není výsledkem
nedostatku invence, ale promyšleného konceptu, který hudbu Massive
Attack vytáhl z hlubokých tůní marnosti trochu blíž ke světlu a vnitřní
vyrovnanosti. Díky tomu sice není album tak atraktivní, ale má své
osobité, nenápadné kouzlo. Je ale asi lepší dávkovat ho po částech, tak
se spíš vyhneme pocitu jednotvárnosti a snáz objevíme skryté poklady.
tracklist:
1. Future Proof
2. What Your Soul Sings
3. Everywhen
4. Special Cases
5. Butterfly Caught
6. A Prayer for England
7. Small Time Shot Away
8. Name Taken
9. Antistar