Mercedes Peón - Isué (2001)

9/10

Tradiční hudba Galicie, to jsou především energické, vysoko posazené ženské sbory, rytmická smršť tamburín a dudy ve své místní variantě. Slyšet je v ní Španělsko, středověk ale i keltské kořeny jak už napovídá samo jméno země. Tohle všechno propagátorka galicijského folklóru Mercedes Peón moc dobře ví a na svém prvním albu zužitkovává. Nestačí jí ale jen přispívat k obrodě a zachovávání tradic, je kreativní autorskou osobností, v jejíchž rukou ta stará muzika dýchá, mění se a roste.

Na Isué to dává jasně najevo. K dudám a tamburíně s lehkostí přidává další nástroje a - zatím spíš nesměle - taky elektroniku. Tradiční prvky na Isué ještě převládají - hned titulní Isué, Elelé nebo Serea, to jsou tryskem uhánějící dupárny ve stylu dávných pandeiretas, dámských ansámblů vyzbrojených jen svými nebezpečnými hlasy schopnými tříštit sklo a baterií tamburín. I do nich už ale Mercedes otiskuje svoje vlastní představy a aranžerské nápady a o dalších skladbách to platí dvojnásob.

Folklór, moderna a hlavně osobní vklad se slévají do jednoho koryta hrajícího všemi barvami a náladami a není v tom žádná násilnost, žádná samoúčelnost. Prostě jen nádherná, čistá hudba a úchvatný hlas, který vymetá i ta nejtajnější zákoutí duše a rozpíná se od načepýřeného halekání po niterně obnažené zpovědi jako ve vznosné baladě Marabilla. Krása. Stoprocentní hodnocení nedávám jen proto, abych odlišil její další album Ajrú, které je ještě lepší. Tahle ženská si zaslouží mnohem víc pozornosti než jaké se jí dostává.

tracklist:

1. Isué
2. Sombra e Luz
3. Non me mires
4. Marabilla
5. De seu
6. Cantar de bois
7. Deixa
8. Elelé
9. Serea
10. Adorro
11. O mar