Metallica - Master of Puppets (1986)
10/10
Tragická nehoda, při níž v září roku 1986 zahynul baskytarista Cliff Burton, málem přervala kariéru skupiny Metallica v okamžiku, kdy se ocitla na vrcholu. Při vší úctě k památce nadaného muzikanta je dobře, že se zbylá trojice rozhodla pokračovat, ačkoli mnozí ze skalních fanoušků kapely jsou přesvědčeni, že album Master of Puppets, poslední, na němž se Burton přímo podílel, už americká metalová legenda nikdy nepřekonala. O tom můžeme samozřejmě polemizovat, jisté však je, že třetí dlouhohrající počin kapely se stal po zásluze žánrovým monumentem. Dokázal, že kritikou do té doby shovívavě přehlížené nebo v horším případě rovnou opovrhované metalové kolbiště může být líhní skutečně hodnotných děl. Metallica se přitom nezpronevěřila nekompromisní thrash metalové stylistice, jen jí dodala technickou vytříbenost i myšlenkovou hloubku.
Nahrávka v mnoha směrech "pouze" rozvíjí postupy a zvuk, s nímž skupina přišla na albu Ride the Lightning, ovšem právě dotaženost dřívějšího směřování posouvá Master of Puppets k limitům dokonalosti. Deska má úžasnou dynamiku, zabijácké riffy a tempa jsou vyvažované zlověstně valivými pasážemi i vybrnkávanými mezihrami nebo intry. Jedno takové uvozuje hned první skladbu Battery. Hispánsky znějící motiv přeroste do plnotučného riffu, který vystřídá typický thrashový sprint a dohromady je píseň, někdy interpretovaná jako oslava energie pulzující mezi kapelou a fanoušky, jindy naopak jako odsouzení agresivity a násilí, ukázkovým otvírákem desky, detonací, při které opadává omítka. Vzápětí kapela ještě přiloží pod kotel a vytasí se s jedním ze svých majstrštyků, fantasticky vystavěnou kompozicí Master of Puppets, popisující totální ztrátu sebekontroly pod vlivem drogové závislosti. Osm a půl minuty dlouhá skladba nemá slabé místo, všechny části na sebe logicky navazují a napětí se ani na okamžik neztrácí.
I když své největší trumfy kapela vyložila hned v úvodu, zbylých šest skladeb tu rozhodně není jen do počtu. V následující The Thing That Should Not Be, dalším z odkazů na Lovecraftovu mytologii, už můžeme zaslechnout postupy, které Metallica plně zužitkuje v devadesátých letech: cyklické přidávání na důrazu od volnější verze k hutnému riffování ve středním tempu bude pro písně z alb Metallica nebo Load typické. Podobně, jen o něco rozmáchleji, graduje od baladického úvodu k důraznému refrénu skladba Welcome Home (Sanitarium), inspirovaná Formanovým filmem Přelet nad kukaččím hnízdem. Protiválečná Disposable Heroes, to je naproti tomu čirá agrese, důkaz, že ani zběsilé riffování roztažené do osmi minut v podání Metallicy nenudí. Vztek a znechucení z různých forem manipulace ventiluje skupina i v dalších urputných nářezech Leper Messiah a Damage, Inc., mezi něž je vklíněná obligátní členitá instrumentálka Orion s pozoruhodnými Burtonovými sóly na baskytaru.
Na Master of Puppets se losangeleskémi kvartetu podařilo dokonale skloubit přímočarou agresivitu, kompoziční rafinovanost i vzrůstající technickou erudici. Za pozornost stojí stále se lepšící Hetfieldův vokál, už na hony vzdálený poněkud jednotvárnému skřehotání z debutu, stejně jako hráčský růst Larse Ulricha. Jeho bubnování je především silové, rovné, skoro bez swingu, ale v tomto teritoriu dokáže být nesmírně vynalézavý v nacházení nejrůznějších rytmických fines, pochopitelně v těsné součinnosti se zbytkem kapely, především Burtonovou baskytarou. Master of Puppets zkrátka představuje takřka dokonalý průsečík mezi thrashovou rychlostí a hrubostí a někdy až progmetalově sofistikovanou formou. Pořád jde o mladicky dravou smečku, její ambice však míří podstatně výš než jen k vybíjení nahromaděných frustrací. Spekulovat o tom, jak by se jejich dráha vyvíjela, kdyby nepřišli o svého nadmíru talentovaného baskytaristu, je, stejně jako u všech "kdyby", bezpředmětné. Jenže ubránit se takovým dohadům je právě v tomto případě dost těžké.
tracklist:
- Battery
- Master of Puppets
- The Thing That Should Not Be
- Welcome Home (Sanitarium)
- Disposable Heroes
- Leper Messiah
- Orion
- Damage, Inc.