Metallica - St. Anger (2003)

7/10

Album St.Anger, které velkou část fanoušků vyděsilo, ne-li přímo znechutilo, je podle mého názoru plodem krize středního věku. Dobře zavedená kapela s multiplatinovými prodeji se snaží světu dokázat, že jí důchodky nesluší, že je stále provokující, mladá a neklidná.

Od své thrashové i písňové minulosti se tu snaží odstřihnout jak nejvíc to jde, nezříká se inspirace u mladších kolegů (vliv System Of A Down je místy zřetelný), ale první, co udeří do slechů je zvuk. Garážový, surový, se zvláštně zahuhlanými kytarami, ale přitom sveřepě dynamický především díky plechovému dunění Ulrichových bicích, které zvučil úplně jinak než v minulosti. Přiznám se, že ten neučesaný rachot se mi narozdíl od mnoha otrávených vyznavačů staré dobré Metalliky dost zamlouvá, je pro mě znamením odhodlání zase jednou to všem natřít, kopnout do dveří jako zamlada bez ohledu na očekávání fans a taky mi jednoduše šmakuje. Jenže ne pořád.

Metallica jakoby spadla do podobné pasti jako na ...and Justice for All, kde se málem uriffovala k smrti, zatímco tady pěchuje do každé písně co nejvíc změn a zvratů, takže jejich struktura připomíná rozbité zrcadlo. Nějakou dobu to skvěle funguje, ale v závěru už každá další Ulrichova rána zatlouká hřebíček mého hodnocení o chlup níž.

V mém případě tedy není problémem stylová proměna ani zvuk, ale stopáž. Jako posluchač se stávám obětí nutkání kapely zavděčit se natěšeným příznivcům, narvat po dlouhých letech čekání na cédéčko co nejvíc muziky a jsem už ke konci z toho nepolevujícího nářezu utahaný. Ale i tak můj palec směřuje nahoru. U skupiny, která iniciovala už dvě revoluce v tvrdém rocku, je na místě ocenit, že se o to pokusila i do třetice, přestože výsledek není úplně přesvědčivý. St.Anger je album problémové, ale ne špatné.

tracklist:

1. Frantic
2. St. Anger
3. Some Kind of Monster
4. Dirty Window
5. Invisible Kid
6. My World
7. Shoot Me Again
8. Sweet Amber
9. The Unnamed Feeling
10. Purify
11. All Within My Hands