Michael Jackson - Bad (1987)
9/10
Michael Jackson s Quincym Jonesem si byli dobře vědomi toho, že jestliže chtějí trumfnout gigantický úspěch Thrilleru, pokoušejí se prakticky o nemožné. A pokud by pracovali podle stejného receptu, byl by to boj předem prohraný. Kromě toho se za těch pár let v popu mnohé událo, a tak se výrazná změna zvuku i image zdála být možná riskantním avšak jediným smysluplným východiskem. Disco-soulovou eleganci uvolněně pózujícího mladíka na obalu Thrilleru, který stál výtvarně ještě jednou nohou v sedmé dekádě, vystřídal sebevědomý "bad guy" v černém, s titulem alba vyvedeném ve stylu pouličních tagů. A podobnou proměnou prošla i hudba.
Písně, které si Michael tentokrát v drtivé většině případů napsal sám, mají o poznání syntetičtější a razantnější zvuk. Mnohé z toho, co by bylo před pěti lety svěřeno živým hudebníkům, teď obstarávají syntezátory a programování. Dechy, smyčce nebo kytary však zůstávají ve hře a s moderními technologiemi tvoří dokonalou jednotu. Funkční, atraktivní, se strhujícím tanečním potenciálem. Groovy skladeb jako Bad, The Way You Make Me Feel, Another Part of Me, Leave Me Alone nebo (zejména) Smooth Criminal jsou neodolatelné, jejich basové figury předávají svalstvu přímé elektrické impulzy.
Na agresivnějším stupni se nachází i práce s rockovými prvky. Památné Van Halenovo kytarové sólo z Beat It tady supluje podobně nažhavená pyrotechnika Steva Stevense v písni Dirty Diana, její vyznění je však o dost temnější, plné nahromaděné frustrace. Jackson se tu vyrovnává s neodbytností oddaných fanynek o dost příkřeji než před lety v Billie Jean. Úzkost z nesnesitelného mediálního tlaku, jakému musí v roli superhvězdy čelit, pak ventiluje především ve skladbě Leave Me Alone, která uzavírá CD edici alba, zatímco na té vinylové chybí.
Taneční kusy nejlépe reflektují posun, který rhythm'n'bluesové, soulové a funkové jádro Jacksonova rukopisu zaznamenalo pod vlivem překotně se rozvíjející urban estetiky i jejího sbližování s bílým rockem. Povedené jsou však i balady: něžná Liberian Girl, okázalejší I Just Can't Stop Loving You (duet se zpěvačkou Siedah Garrett) a především Man in the Mirror, na níž se autorsky podíleli zmíněná Siedah Garrett a Glen Ballard, pozdější spolutvůrce průlomu Alanis Morissette. Za asistence majestátních gospelových chorálů souboru Andraé Crouch Choir zastihuje píseň Jacksona v poloze umělce apelujícího na osobní odpovědnost za stav světa a je v ní mnohem přesvědčivější a věrohodnější než v přesl(a)zených angažovaných baladách z pozdějších let.
Nevydařila se snad jen zdánlivá sázka na jistotu, duet se Steviem Wonderem nazvaný Just Good Friends. Oba se snaží, seč mohou, ale z nepříliš nápadité písně zkrátka bič neupletou. Dobromyslné pošťuchování s Paulem McCartneym na minulém albu fungovalo o dost lépe. Tím jsem ale s výhradami u konce. Kontroverze, které některé skladby budily či budí (údajná misogynie obsažená v Dirty Diana), svědčí především o tom, že Jackson zůstal provokujícím a tudíž relevantním umělcem. Umělcem, který dokáže změny probíhající v pop music nejen reflektovat, ale podmanit si je a následně dát vývoji vlastní impulz. Album Bad se svou kvalitou může směle měřit s Thrillerem mimo jiné proto, že se nespoléhá na jeho odkaz a jde si svou cestou. Bohužel je však také posledním takto komplexním a dotaženým Jacksonovým dílem. Napříště už bude třeba zářivé momenty z nahrávek spíš vyzobávat a navíc ještě přivírat oči nad podivínskými excesy jejich autora.
tracklist:
- Bad
- The Way You Make Me Feel
- Speed Demon
- Liberian Girl
- Just Good Friends
- Another Part of Me
- Man in the Mirror
- I Just Can't Stop Loving You
- Dirty Diana
- Smooth Criminal
- Leave Me Alone