Midnight Oil - Capricornia (2002)
8/10
V druhé půlce 90. let se Midnight Oil pokoušeli na deskách Breathe a hlavně Redneck Wonderland redefinovat svůj zavedený zvuk přičemž neodolali ani volání módních elektronických sirén. Snaha to byla jistě chvályhodná, ale ne příliš úspěšná a tak se na svém rozlučkovém albu skupina vrátila ke svému klasickému soundu, ke zvonivým kytarám, rovné napružené rytmice a klenutým melodickým linkám s výraznými backvokály.
A je to návrat vítaný a osvěžující. Energie sice poněkud ubylo, punkové kořeny podemlel tok času a někdejším vrcholným deskám (pro mě je absolutní špičkou Blue Sky Mining) se Capricornia nevyrovná. Ale v tomhle případě jaksi nemusí pršet, jen když kape. Nejsilnější je prostředek alba, kde písně jako Tone Poem, Mosquito March a Been Away Too Long dají vzpomenout na nejslavnější éru a ani s těmi ostatními si kapela nedělá ostudu. Na poslední chvíli se zkrátka Midnight Oil pochlapili a já jsem jim za to vděčný.
Ještě bych rád poznamenal, že politická angažovanost mi je většinou u
muzikantů ukradená nebo mi přímo vadí, ale v případě těchhle
australských (převážně ekologických) aktivistů mi vždycky byla naopak
sympatická. Nikdy se totiž nesnažili - jako třeba Bono - spasit celý
svět, ale svoje texty, výzvy a akce většinou směřovali na konkrétní cíle
ve své vlastní zemi. Když se posléze zpěvák Peter Garrett stal
australským ministrem pro životní prostředí, nebral jsem ho tedy jako
další naivní rockovou hvězdu co se cpe do politiky, ale jako člověka,
který své věci rozumí.
tracklist:
1. Golden Age
2. Too Much Sunshine
3. Capricornia
4. Luritja Way
5. Tone Poem
6. A Crocodile Cries
7. Mosquito March
8. Been Away Too Long
9. Under the Overpass
10. World That I See
11. Poets & Slaves
12. Kiss that Girl
13. Pub with No Beer