Vladimír Mišík & Etc... - Ztracený podzim (2010)

8/10

Dobrého po málu. Odmlky mezi Mišíkovými studiovými alby se průběžně prodlužují (tentokrát na šest let), ale pokud je čekání vykoupeno tak zdařilým výsledkem, jako v případě Ztraceného podzimu, není si nač stěžovat. Mišík nemá zapotřebí poklonkovat diktátu trhu a zdraví, které se ho v uplynulých letech dost natrápilo, je přednější. Jeho Etc... doznali od minule opět jednu personální změnu (signifikantního Jana Hrubého nahradil další houslista Vladimír Pavlíček), ale osvědčený folkrockový sound kapely zůstal zachován a navíc ještě zprůzračněl hráčskou uvolněností, která z nahrávky sálá.

Jak název i obal napovídá, mnoho písní se dotýká podzimu života, ale zahrané jsou hezky zčerstva, zvuk je nadýchaný a svěží, prostý jakékoli ukoptěnosti. Je znát, že nahrávka vznikala relativně rychle a v pohodové atmosféře. Mišík je ve výborné hlasové formě a Etc... si nenuceně pohrávají s různými žánrovými výpůjčkami, aniž by znásilňovali svůj zavedený rukopis. Hutný bluesrock v písních U nádraží nebo 1984 je očekávatelný, méně už důrazný, dechy podpořený funkový odpich skladby Vymaž mě z mobilu. Lehce do funku je i Vzduchoplavec, který se ovšem v závěru zvrhne v keltský dupák, zatímco Páteční cajun věrně parafrázuje styl, který má v názvu a S nebem to mám dobrý zase nakousne blues z jeho akustičtější stránky.

Samozřejmě nechybí ani folková melancholie. Písně, k nimž si Mišík půjčoval z básnických sbírek, pak jako obvykle tvoří vrcholy alba. Gellnerova Balada a především závěreční Kainarovi Ďáblíci vyvolávají stejně silné mrazení, jako když kdysi stříhali dohola malého chlapečka nebo když tma stékala do kaluží. Vedle osvědčeného Jiřího Dědečka (S nebem to mám dobrý) se v okruhu textařských přispěvatelů nově objevují Vlasta Třešňák a Marek Eben. Od prvního z nich si Mišík vypůjčil slova jeho písně Vabank, dopsal vlastní hudbu a dopadlo to skvěle, naproti tomu Ebenova Vymaž mě z mobilu není vyloženě špatná, ale od člověka jeho ostrovtipu bych čekal něco nápaditějšího.

Pokud mám k desce vážnější výhrady, týkají se Mišíkových vlastních textů. Ne vždycky se mu podaří takové roztomilosti, jako byly kdysi Jednohubky, a když se ve druhé půlce nahrávky sejde víc těch průměrnějších za sebou (Smůlu mám, Nezoufej si, Vzduchoplavec), nedělá to dobrotu. Vůbec nejslabší je ale Páteční cajun, jehož křečovitá odvazovost jde skoro proti hudební složce oplývající skutečnou lehkostí. Tyhle drobné šrámy ale celkový pozitivní dojem nedokážou zásadnějším způsobem pokazit. Mišík se s věkem vyrovnává obdivuhodně, vyzbrojený smířlivým nadhledem, humorem i lehce cynickým úšklebkem, ačkoli ani tíživé melancholii občas neunikne. Nikdy ale nepostrádá stále mladistvou jiskru a bezprostřednost zkušeného muzikanta, který ani po těch letech nezná slovo rutina.

tracklist:

1. U nádraží
2. Balada
3. Ztracený podzim
4. Páteční cajun
5. Vabank
6. Ta láska
7. S nebem to mám dobrý
8. Vymaž mě z mobilu
9. Smůlu mám
10. Nezoufej si
11. Vzduchoplavec
12. 1984
13. Ďáblíci