Mňága a Žďorp - Dutý ale free (2006)

7/10

Vypadá to, že jakmile se Mňága přestane usilovně snažit být "jiná" a spokojí se s osvědčenými formulemi, dokáže vykouzlit ještě aspoň odlesk někdejší formy z počátku 90. let. Vrací se uvolněnost, pohoda, nápady. Myslím si, že minulost už dostatečně prokázala, že hledání nových cestiček v aranžích kapele příliš nesvědčí a tak si nad albem Dutý ale free sice můžeme povzdechnout, že je to pořád to samé dokola, ale zase je to poslouchatelnější než křečovité a ukoptěné dvě předchozí desky.

Jako v dobách Made in Valmez vládnou písničkám zvonivé kytary a saxofon s přiměřenou podporou kláves, jednoduché melodie nepostrádají zpěvnost a navíc se Mňáze po delší době povedl skutečně průrazný hit v podobě titulní písně, jakéhosi hořkého ale hrdého manifestu dobrovolné chudoby. Přirozené kouzlo nechybí ani dalším jako třeba Miluju, Panenky nebo Některé otázky už si prostě nekladu a vlastně tu nenacházím ani jednu takovou, u které bych se ošíval trapností.

V textech se ještě prohloubilo Fialovo postupné otupování ostří bezvýchodné skepse. I když rozhodně nenazírají svět jako rajskou zahradu, jsou zase o něco smířlivější a pozitivnější. Je to vítaná změna, pocit, že autor omílá pořád ty samé postřehy a dojmy, je díky tomu méně vtíravý. Deska Dutý ale free není nijak zázračná a novátorská už vůbec ne, ale příjemně se poslouchá a pomáhá zachovat valmezské legendě důstojnou tvář i v době kdy už dávno nezáří. 

tracklist:

1. Hovnivál
2. Večerky
3. Dutý ale free
4. Miluju
5. Panenky
6. Barikády
7. Prádelník
8. Dnes konečně!
9. Ultralight
10. Trouba
11. Některé otázky už si prostě nekladu
12. Včela na nádraží