Monkey Business - Kiss Me on My Ego (2005)
7/10
Setrvalý stav. Muzikantskou brilantnost už Monkey Business nikdo nevezme, tu můžeme chválit pořád. Funku a soulu minimálně na evropské úrovni je i na čtvrté řadovce habaděj. Taky hostovačky mají neslábnoucí lesk a především tu nejsou jen na okrasu. Obě největší hvězdy - Glenn Hughes ve Weekend Warrior a Silence, saxofonista David Sanborn ve Slapstick - si svoje party užívají a albu přidávají body.
Ale co dál? Ten drobný krůček od uznalého pokyvování hlavou ke spadlé čelisti se ve studiu stále nedaří překročit. Ano, Matěj Ruppert zpívá čím dál líp a jeho soulové cítění je obdivuhodné. Humor skrytější i zjevnější opět nechybí. Experimentuje se s použitím češtiny (Dan Bárta v Concrete Illusions, zábavnější je refrén a "hospodské" hlášky v titulním kousku). Ale přeci jen tomu chybí o něco větší nepředvídatelnost, živelnější náboj.
Ne, že by z alba Kiss Me On My Ego čišel profesionální chlad, tak daleko to ještě nezašlo. Ale roste ve mě pocit, že už počtvrté dostávám to samé, sice stejně dobré, ale příliš neměnné menu. Na druhou stranu, pokud se Monkey Business i nadále chtějí držet svého funky kopyta, moc prostoru ke stylovému manévrování nemají. Vlastně je tohle album stejně dobré jako trojka Resistence Is Futile a o hvězdičku míň dávám právě pro tu stejnost. Holt chronologická posloupnost bývá někdy mrcha.
tracklist:
1. Chick Flick
2. Weekend Warrior
3. Branded
4. Silence
5. Golddiger
6. Flirting High and Low
7. Slapstick
8. We Luv Ya
9. Artistic Suicide
10. Concrete Illusions
11. Equilibrium
12. Kiss Me on My Ego
13. Don't Touch My Fruit