Moonlight Benjamin - Wayo (2023)
9/10
Rozkrývání hudebních i obecně kulturních vazeb mezi Haiti, Louisianou a severoamerickým blues by jistě vydalo na obsáhlou studii. Zpěvačka Moonlight Benjamin se v těchto souřadnicích pohybuje už řádku let, její elektrifikovaný "voodoo blues-rock" je však spíše intuitivní cestou za hudbou svého srdce, než výsledkem muzikologických analýz. Od roku 2002 žije ve Francii, ve svých písních se ovšem k haitským kořenům upíná s neslábnoucí intenziou. Hlas jedné z nejchudších zemí světa, po léta zkoušené politickou a ekonomickou nestabilitou i živelnými katastrofami, promlouvá skrze hudbu Moonlight Benjamin o bolesti a utrpení, ale také o lásce, hrdosti a víře v lepší budoucnost. V písni Bafon z aktuálního alba Wayo je iscenován rituální pohřeb, při němž se duchové přou, zda nebožtík symbolizující Haiti, má ještě šanci na vzkříšení. Není pochyb o tom, že Moonlight Benjamin v takovou možnost pevně věří.
Zpěvačka, jejíž novinka vychází, stejně jako předchozí nahrávky, na francouzském labelu Ma Case, vládne nevšedním hlasovým fondem. Mocný, ofenzivní vokál v něčem připomíná projev afropopové star Angélique Kidjo a je ideálním médiem pro vyjádření vzdoru i naděje, jimiž písně energické Haiťanky překypují. Stejně pozoruhodné je jeho spojení s řízným elektrickým zvukem doprovodné kapely, v níž má klíčovou roli kytarista a zpěvaččin stálý spolupracovník Matthis Pascaud. Zatímco melodie nezapřou vliv karibských stylů, zejména haitské mizik rasin, kytarové riffy a vyhrávky čerpají z blues, rocku nebo funku a aktuální deskou občas prošlehne i vyloženě punkový drajv. Třaskavý riff táhnoucí píseň Taye Banda je například blízkým příbuzným ikonického motivu ze Sabotage od Beastie Boys.
I jako celek působí album Wayo jako ještě živelnější, naléhavější a obnaženější než předchozí kolekce Siltane a Simido, na nichž Moonlight Benjamin svou karibsko-rockovou misi započala. Hřmotné bicí jsou osekané na samou rituální podstatu, zatímco Pascaud sází do písní Haut la haut, Taye Banda nebo Bafon žhnoucí, syrové riffy a stěny. Pokud by však album zůstalo jen u podobného útoku na primární smysly, bylo by možná stále strhující, ale také by se asi brzy oposlouchalo. Kapela ovšem ví, kdy v tlaku povolit a vtahující zpěv Moonlight Benjamin zahalit do vrstevnatějšího zvukového prostředí. Ve skladbách Pe, Limye nebo Lile pracuje více s atmosférou a kontrasty a tím dělá z poslechu desky komplexní zážitek, jemuž sice vévodí bojovný hlas Benjamin, ale nestojí pouze na něm.
Písním Feedom Fire a Pwenn fe se dostalo ještě štíhlejších aranží a získávají tak charakter jakýchsi modliteb završujících vždy jednu polovinu nahrávky. První z nich ještě s jistou úzkostlivou prosebností, druhá ale už s neochvějnou a povznášející vírou a nadějí. A veskrze pozitivní je i vyznění celého alba. Moonlight Benjamin, jejíž matka zemřela při porodu, aby ji následně ohromený houževnatostí novorozeněte adoptoval vedoucí sirotčince, rozhodně ví o bolesti a ztrátách své. Wayo však pojala jako vášnivé prohlášení o nezdolnosti a odhodlání plnit své sny, jakkoli se mohou zdát nedosažitelné.
tracklist:
- Wayo
Haut là haut
Taye banda
Ouvè lespri
Pè
Freedom Fire
Limyè
Bafon
Lilè
Alé
Pwenn fè