Morrissey - World Peace Is None of Your Business (2014)
8/10
Morrisseymu neúprosně přibývá stříbra ve vlasech, ale touhu kecat pokud možno do všeho má pořád stejnou. Na kontroverzní témata a vyjádření jsme u něho zvyklí, od comebackového You Are the Quarry mají jeho alba i stabilně vysokou skladatelskou a aranžérskou úroveň. Novinka na věci nic moc nemění, což neznamená, že nedokáže překvapit. Alain Whyte se definitivně vytratil z kapely i z kreditů, ale zbylí kytaristé Boz Boorer (doprovází Morrisseyho už od začátku 90. let) a Jesse Tobias odvádějí jako autoři hudby stejně dobrou práci a především v první polovině alba vyloženě perlí a servírují šéfovi jeden hit za druhým. Vývoji aranží dávají prostor, delších stopáží se nebojí stejně jako přiměřeně tvrdších vzedmutí, silné melodie sypou z rukávu.
Sporadicky, ale dost často, aby to mělo vliv na celkovou tvář alba, prokmitávají písničkami hispánské prvky. V rytmice (Earth Is the Loneliest Planet), přítomnosti halasných dechů (Kiss Me a Lot), ale především v arabeskách akustické kytary (kromě zmíněných ještě Staircase at the University). Morrissey ale nedělá žádnou world music, jde pouze o osvěžující koření, jinak je všechno právě tak anglické nebo chete-li britpopové, jak bychom čekali.
Hned titulní píseň v úvodu má chytlavosti na rozdávání, škoda jen, že Morrisseyho pranýřování zvůle a necitelnosti "těch nahoře" postrádá přesnější mušku a vyznívá na jeho pomětry dost vágně a moralisticky. Podobně bezzubý je ale už jen v protikoridovském pamfletu The Bullfighter Dies, který ani po hudební stránce neohromí. Naopak vrcholné chvilky zažívá on i doprovodná kapela v písních Neal Cassady Drops Dead nelítostně rozebírající mizérii našeho fyzického přebývání, Earth Is the Loneliest Planet (zase jedna přiléhavá hymna pro všechny losery světa) nebo Staircase at the University. V téhle svižné hitovce o stinných stránkách honby za vzděláním Morrissey dokazuje, že stále nachází a trefně zpracovává témata, kterých si jiní nevšímají. Provokativní je i varování před línými manželkami s otrokářskými sklony Kick the Bride Down the Aisle, které by mohlo potěšit příznivce Josefa Hausmanna.
V rozmáchlé, gradující skladbě I'm Not a Man (smysl dvouminutového intra mi ale uniká) se zase důrazně distancuje od všeho násilnického a majetnického v lidské povaze a přihřeje si i svou vegetariánskou polívčičku. S rostoucím věkem se vkrádají i motivy stárnutí, uplývání času, ztrát a smrti (Oboe Concerto, mimořádně působivá, protože nesnadno uchopitelná Smiler with Knife), Moz má ale místo i pro svérázná milostná vyznání (Kiss Me a Lot) nebo utrpení generací vězňů v dublinském žaláři Mountjoy.
I když druhá polovina desky ubírá na tempu a trochu i na koncentraci nosných nápadů, nezbývá než konstatovat, že věčný popichovač Morrissey dal dohromady znovu velmi silnou nahrávku. Minimálně stejnou zásluhu na tom má ale i jeho kapela, která by si za perfektní práci s aranžemi a dynamikou pomalu zasloužila vlastní název. Morrisseyho nekorektní komentáře mají díky ní i nadále schopnost jedním dechem rozezpívat či roztančit i donutit k zamyšlení. Ač starší, je stále neklidný a doufejme, že mu to ještě dlouho vydrží.
tracklist:
1. World Peace Is None of Your Business
2. Neal Cassady Drops Dead
3. I'm Not a Man
4. Istanbul
5. Earth Is the Loneliest Planet
6. Staircase at the University
7. The Bullfighter Dies
8. Kiss Me a Lot
9. Smiler with Knife
10. Kick the Bride Down the Aisle
11. Mountjoy
12. Oboe Concerto