Načeva - Fontanela (2001)

8/10

S dalším albem Moniky Načevy přišel i další výrazný posun, v němž mělo prsty zřejmě především její čerstvé mateřství. Temná a tíživá houština elektronických beatů a zvuků, která dělala z Mimoida dost nepřístupnou záležitost, zmizela a i když elektronické vlivy i nadále zůstaly v arzenálu výrazových prostředků, celkový zvuk i nálada desky jsou výrazně jiné. Pozitivní, přírodní, meditující, tak by se dala Fontanela stručně charakterizovat.

Akustické nástroje (nádherně hladivá basa) se s těmi syntetickými výborně doplňují. Hlas Moniky, který se na Mimoidu trestuhodně utápěl v robotickém dusnu často na hranici slyšitelnosti, je znovu v popředí, ale vyzařuje zase úplně jiný druh energie než dřív. Souvisí s tím i to, že poprvé zpívá vlastní texty namísto dřívějších temných šplíchanců Jáchyma Topola. V kapele má tady muzikanty z Hypnotixu a Létajícího koberce, tedy lidi, kteří mají s "pozitivními vibracemi" v hudbě svoje zkušenosti. Aby ale nedošlo k omylu: nejde o žádné rozjuchané křepčení, hudba Načevy si pořád uchovává určité lákavé tajemno. Škoda že na tohle album už (zatím?) žádným podobně dotaženým projektem nenavázala.

tracklist:

1. Světlo
2. Kolotoč
3. Stromy
4. Velký ruce
5. Moře
6. Síla zvyku
7. Sen
8. Dech
9. Maun
10. Fontanela
11. Jaro
12. Světlo se pohnulo