Neil Young & Crazy Horse - Colorado (2019)
8/10
Potvrdilo se, že Crazy Horse jsou jistota. Spolupráce s nimi pro Neila Younga nikdy nedopadla špatně a týká se to i jejich společné novinky nazvané Colorado. Periodicky navazovaná nit, vinoucí se Kanaďanovou kariérou, se ani tentokrát nezašmodrchala, tohle souručenství má zkrátka zatraceně pevné základy. V mezičase od posledního rendez-vous se Šíleným koněm v roce 2012 zkoušel neposedný písničkář různé spolupracovníky i přístupy, procházel krizemi tvůrčími i osobními a na kolísavé úrovni jeho nahrávek to bylo znát. Nyní jako by nastal čas osvěžit se opět ve své komfortní zóně, se starými kumpány, s nimiž pokaždé jakoby mu narostla křídla.
To ale neznamená, že by písně na Coloradu jen oprašovaly osvědčené formule. Dlouholetého kytaristu Crazy Horse Franka "Poncha" Sampedra před časem nahradil springsteenovský Nils Lofgren, který se sice vlastně jen vrátil na svůj starý post uvolněný začátkem sedmdesátých let, nicméně zvuk kvarteta významně obohatil. Díky jeho pianu získal jindy semknutý a v dobrém slova smyslu neotesaný zvuk kapely variabilnější podobu a vznikl tak prostor pro rozvinutí intimnějších Youngových poloh. Dokonce se dá říct, že ta burácející kytarová mračna, na která se v případě této spolupráce vždycky těšíme, stojí tentokrát ve stínu jemněji narýsovaných songů.
Ne, že by stávající čtveřice nedokázala pořádně hrábnout do strun. Písně Help Me Lose My Mind a Shut It Down v téhle linii zdárně pokračují, She Showed Me Love zase navazuje na tradici mnohaminutových písňových litanií živených Youngovým brutálním sólováním, při němž jako by se mu tavila kytara. Ale zrovna v tomto případě to úplně nevyšlo. Skladba nemá výraznější nápad, nedostavuje se ani ten kýžený pocit omamného tripu a Youngovu hřímání o zabíjení Matky Přírody bílými muži sice nelze upřít opravdovost, ale ani naivitu a přepjatost. Přitom v baladické Green Is Blue zpracovává stejné téma za pomoci podobného slovníku, ale na pozadí jímavé melodie a křehkého aranžmá s dominantním pianem najednou verše o změně klimatu a vymírání druhů dokážou skutečně dojmout. Podobně dobře si s hudbou rozumí antirasistický patos v hymnickém singalongu Rainbow of Colors, který by v lepších časech mohl klidně aspirovat na nástupce Star-Spangled Banner.
Nejlepší kousky ale tentokrát Neil Young napsal pro chvíle tichého rozjímání s nádechem životního bilancování (Think of Me, Olden Days) nebo zamilované něhy (Milky Way, Eternity, I Do). A přestože by se tyto písně vesměs hodily spíš do sólové odnože jeho diskografie, Crazy Horse nejsou ani zde odsouzeni do role zaměnitelných doprovazečů. Ten těžko definovatelný puls prýštící z intuitivního souznění je cítit i zde. V country-folkovém tepu Think of Me i v Lofgrenově stepování do doo-wopem ovanuté Eternity. Colorado jako celek možná nedosahuje výšin, jakých se Neil Young s Crazy Horse dotýkal na klíčových albech Everybody Knows This Is Nowhere nebo Ragged Glory, přesto obsahuje písně, které téhle partě rozhodně dělají čest. A to v polohách, kde bychom to ani nečekali, což je po tolika letech obdivuhodné. Pokud by šlo nedejbože o poslední společnou desku, těžko si představit lepší zakončení toho dlouhého mejdanu.
tracklist:
1. Think of Me
2. She Showed Me Love
3. Olden Days
4. Help Me Lose My Mind
5. Green Is Blue
6. Shut It Down
7. Milky Way
8. Eternity
9. Rainbow of Colors
10. I Do