Neil Young & Crazy Horse - Psychedelic Pill (2012)
9/10
Těžko se předpovídá, kdy k sobě vzájemná gravitační síla znovu přitáhne Neila Younga a skupinu Crazy Horse, pravděpodobnost, že se tak dříve nebo později stane, se však blíží jistotě. V roce 2012 se setkání obou těles odehrálo po dlouhých devíti letech, ovšem přineslo hned dva studiové rezultáty. Po kolekci osobitých covervezí amerických lidovek, nazvané Americana, připravila čtveřice muzikantů a dlouholetých přátel ještě impozantní dvojalbum Psychedelic Pill s čistě autorským materiálem. Kdo je s jejich tvorbou alespoň trochu obeznámen, toho nepřekvapí, že na ploše dvou disků o celkové délce blížící se půldruhé hodině najde všehovšudy osm, resp. devět položek. Mnohaminutové eposy, v nichž jednotlivé sloky propojují živelně levitující Youngova kytarová sóla, jsou příhodně vyvažovány kratšími chytlavými songy, vrcholná forma kvarteta je však oběma tvarům společná.
Výhrady bych měl pouze dvě a ne až tak podstatné. Surfování na vlnách dlouhatánských kytarových meziher je zde stejně opojné jako v minulosti, v případě úvodní skladby Driftin' Back se ale vnucuje otázka, jestli sedmadvacet minut není už přeci jen moc. A podobně nadbytečné mi připadá použití oscilujícího zkreslení v následující titulní písni, které snad mělo podtrhnout onu psychedeličnost v názvu, ve výsledku však spíš ruší. Tady ovšem stačí přeskákat na konec kompletu, kde se skrývá stejná skladba v tradičním mixu.
Počínaje trojkou Ramada Inn už ovšem není zhola co vytknout. Poncho, Talbot a Molina zemitě duní a burácejí, Youngova autorská ruka je svěží a invenční, jeho texty vřelé i kousavé. To, že v nich převažuje nostalgie a bilancování, můžeme sedmašedesátiletému písničkáři jen těžko vyčítat. Tím spíš, že se přitom dokáže vyvarovat přílišnému sentimentu a ohlížet se pokaždé jinak. Ve svižných hitovkách Born in Ontario a Twisted Road si vybavuje vzpomínky na rodný kraj i první setkání se svými hudebními oblíbenci, zatímco v majestátní elegii Walk Like a Giant se vrhá do tíživého rozjímání nad krachem hippie ideálů své generace, aniž by nutně končil zcela pesimisticky. V něm samotném někdejší oheň ještě neuhasl. V písni Driftin' Back pro změnu kritizuje spotřební přístup společnosti k uměleckým hodnotám, ať už jde o výtvarné umění nebo jeho vlastní hudební tvorbu. Ostatně Youngova averze vůči komprimovaným zvukovým formátům je dostatečně známá. Působivý je rovněž portrét stárnoucí partnerské dvojice, odvíjející se od idyly ve stylu Filémóna a Baucidy k trpkému odcizení v dalším rozsáhlém kusu Ramada Inn.
Většina nahrávky vzešla z jamování během přípravy zmíněného alba Americana, přesto se Neilu Youngovi a jeho kumpánům podařilo vytvořit kompaktní a vyvážený celek, vášnivý a naléhavý proud hudby, který se vyrovná jejich nejlepším zářezům z minulých let. Pro kytaristu Franka "Poncha" Sampedra, působícího v kapele od poloviny sedmdesátých let, šlo o poslední příspěvek do společné diskografie (na následujících deskách ho nahradil jeho dávný předchůdce Nils Lofgren) a velkolepější rozloučení si mohl jen těžko přát.
tracklist:
- Driftin' Back
- Psychedelic Pill
- Ramada Inn
- Born in Ontario
- Twisted Road
- She's Always Dancing
- For the Love of Man
- Walk Like a Giant
- Psychedelic Pill (Alternate Mix)