New Model Army - The Ghost of Cain (1986)

9/10

"Kéž bychom našli jinou cestu, na níž Kainův duch nepošpiní vše, co děláme." přeje si Justin Sullivan v úryvku z písně Western Dream, který dal jméno třetímu albu skupiny New Model Army. Jejich frontman opět rozdává rozhořčené morální štulce padni komu padni, odkazem na biblického bratrovraha připouští odvěkou přítomnost zla v lidském konání, přesto ale neztrácí naději. Název kapely, upomínající na Cromwellovo parlamentaristické vojsko z Anglické občanské války, i military font jejich loga dávají jasně na srozuměnou, že New Model Army jsou bojovníci a s Kainovým znamením v našich srdcích se budou prát, jakkoli marný se ten boj může zdát.

Zarputilost, jaká by u jiných mohla působit pateticky a směšně, budí v jejich případě spíše respekt a nutkání postavit se pod stejný prapor. Ten v tomto případě nedrží samozvaní spasitelé, fanaticky vykřikující vágní a zjednodušující hesla ve jménu jediné pravdy, ačkoli hněvivý otvírák The Hunt by k takové charakteristice mohl svádět. Nemusíme ale hned vyrazit do ulic a při očistném honu na drogové dealery brát zákon do vlastních rukou, Sullivanovy apely je třeba brát spíš symbolicky. Jako výzvu k morálně konzistentním postojům, k odvaze poukazovat na nemocné stránky naší povahy i doby, přemýšlet o jejich příčinách a stavět se k nim čelem. Chamtivost a sebeuspokojení konzumního myšlení, manipulování lidmi a zneužívání mentality davu k politickým i ekonomickým záměrům, bezhlavé vysávání přírodních zdrojů, to jsou jen některé problémy, které Sullivanovi leží na srdci a které dokáže artikulovat trefně a s tak přesně odváženou poetickou nadsázkou, aby posluchače emocionálně zasáhl a přitom nesklouzl k nicneříkajícímu květnatému blábolení.

Změna na postu baskytaristy (zakládajícího Stuarta Morrowa nahradil mladičký Jason "Moose" Harris) nijak výrazně neovlivnila zažitý sound kapely, přesto je v aranžích znát snaha po pestrosti a drobných inovacích. V některých písních se nadále uplatňuje typický dravý souběh basy s elektrickou kytarou (The Hunt, Poison Street, Heroes), poměrně často však tentokrát kapela sází na kytaru akustickou. Tím vychází najevo napojení kapely na britskou folkovou tradici (Lovesongs), ale i příbuznost s podobně angažovanými australskými kolegy Midnight Oil, u kterých vzít do ruky španělku rovněž nutně neznamená sundat nohu z plynu (51st State).

Osvěžující je rovněž zapojení foukací harmoniky hostujícího Marka Felthama. Relativně optimistickému singlovému hitu Poison Street, vyjadřujícímu odhodlání překonat všechny překážky, dodává ještě větší říz, zatímco v písni Ballad podtrhává tesknotu, s níž Justin Sullivan obviňuje svou generaci z nezřízeného kořistnictví i apatie vůči jeho ekologickým důsledkům. Přes aranžérskou pestrost ovšem celkový zvuk New Model Army zůstává přehledný a přímočarý. Producent Glyn Johns, který stál u zrodu mnoha zásadních desek britského rocku 60. i 70. let, chvályhodně zachoval jeho nešlechtěnou strohost, která plamenným filipikám kapely jen přikládá pod kotel. Autenticita je pojem těžko definovatelný, vzácný a křehký. V případě tohoto britského power tria s ním však můžeme operovat bez obav.

tracklist:

1. The Hunt
2. Lights Go Out
3. 51st State
4. All of This
5. Poison Street
6. Western Dream
7. Lovesongs
8. Heroes
9. Ballad
10. Master Race