NO Blues - Farewell Shalabiye (2005)

8/10

Nejroztodivnějších fúzí je ve světě world music nepočítaně, ona vlastně celá tahle uměle stvořená škatulka s jejich existencí stojí a padá. Jednu další přihazuje do přeplněného pytle i holandsko-arabské trio NO Blues a hned se svým prvním albem bezpečně obhajuje smysluplnost svého počínání. Nejde ani tak o to, že míchají americkou bluesovou a country tradici s blízkovýchodním stylem taqsim. To je určitě nápad zajímavý, ale jeho realizace může dopadnout všelijak. Podstatné je, že v podání NO Blues nemá tenhle novotvar absolutně žádné švy.

Demonstrativním příkladem může být třeba hned druhá skladba desky Columbus Stockade. Posloucháte nadýchanou knopflerovskou americanu s anglickým vokálem a slide kytarou, vzápětí přijde meandrující arabský zpěv podmalovaný zvukem oudu v orientálních tónových řadách a vy se přistihnete, že jste nepostřehli žádný přechod. Oba hudební světy do sebe vplouvají naprosto nenásilně a po chvíli je úplně jedno jaké struny právě rozechvívají vzduch. Celé je to většinou velmi lehounké, čistě akustické, jen The Regular s výrazným kontrabasem má trochu víc "muddy" atmosféru. Pokud je tedy přítomné blues, pak spíš jeho ušlechtilejší, sofistikovaná odrůda. Slyšet jsou ale i ohlasy bluegrassu, klezmeru a ženský zpěv v nesčetněkrát přebíraném tradicionálu Wayfaring Stranger poletuje vzduchem s irsky nehmotnou vábivostí.

Je to hudba pro jemnější duše, nic příliš zemitého, ale ta lehkost, s jakou si tu americká folková tradice podává ruku s tou arabskou, je opravdu unikátní. NO Blues stírají hranice s takovou samozřejmostí jako kdyby ani žádné neexistovaly.

tracklist:

1. The Clock
2. Columbus Stockade
3. Farewell Shalabiye
4. Nobody's Fault But Mine
5. Longa Sakeez
6. The Regular
7. Memphis
8. Dancing Without Sound
9. Wayfaring Stranger
10. Farewell Shalabiye (single version)