NO Blues - Ya Dunya (2007)

8/10

Americko-arabská hudební družba pod holandskou střechou zůstává i na druhém albu svěží a vynalézavá. Svůj osobitý styl, který sama nazývá trefně arabicana, má už kapela NO Blues patřičně zažitý, ačkoli ani na debutu nemohla být řeč o nějakém nesmělém tápání. Zdá se ovšem, že tentokrát soubor postoupil ještě o krůček dál. Tam, kde dřív oba světy - americká roots music a arabská hudba - na sebe plynule navazovaly, je teď znát jejich větší souběžnost. V jednom momentě je můžeme identifikovat zároveň a znovu to zní naprosto přirozeně, jako kdyby spolu bluesmani a Arabové byli zvyklí jamovat odnepaměti.

V té orientální složce jako bych cítil větší vliv židovské hudby (týká se to především trojice úvodních skladeb), což nepřekvapí, když si uvědomíme, že zpěvák a hráč na oud Haytham Safia je sice Arab, ale pochází z izraelské Galileje. V písních Hardened World a Black Cadillac na chvíli převáží americká tradice, ale ve zřejmě nejlepším kousku alba, strhující Last Train to Haifa už se opět poměr vyrovnává. Ženský element zastupuje doprovodnými vokály stejně jako na Farewell Shalabiye Ankie Keultjes, ale nově i hostující zpěvačka a houslistka z alternativně rockového břehu Tracy Bonham (zpěv v Black Cadillac). A je to posila vítaná, protože hlasový fond obou zpívajících Holanďanů (kytarista Ad van Meurs a kontrabasista Anne-Maarten van Heuvelen) je svou civilností dostačující, ale barevně trochu fádní. Zjištění, že kapela se nehodlá spokojit s pouhým vynálezem arabicany, ale dokáže jí i rozvíjet a kultivovat, je potěšující a mnohoslibné.

tracklist:

1. Longa Shahnaaz
2. Rageen Rambling
3. Ya Dunya
4. Kim's Dream
5. Hardened World
6. Black Cadillac
7. Shurooq
8. Last Train to Haifa
9. No Reggae
10. Hard Killing Floor
11. Kim's Dream II