OTK - Sona a kuva (2003)

9/10

OTK dozráli v úchvatné zvukové alchymisty. Jedinou drobnou rezervu nacházím ve zpěvu, který svou neprofesionalitu sice hrdě staví na odiv a s duchem muziky skvěle souzní, přece jen si ale dovedu představit zlepšení. Jinak ovšem můžu jen nadšeně chválit.

Sona a kuva je jedna sonická nádhera. Taky bych se divil, kdyby Ondřej Ježek, jeden z našich největších zvukových mistrů, se s prací na albu vlastní kapely pořádně nevytáhnul. Tempa písní jsou v drtivé většině pomalá, ale co všechno se v nich odehrává! A ani jednou se to nezašmodrchá do samoúčelného chaosu nebo nezřízeného obžerství. Ucho hltá každý další zvuk, melodii, vazbu, barevný odstín, vyhrávku nebo ruch, pořád přichází něco nového, syrovost jde ruku v ruce s propracovaností.

Přes celkovou poklidnost nahrávky (pořádně nařvané noise pasáže ovšem taky nechybí) tepe v hudbě OTK podobný druh energie jako u jejich zběsilejších kolegů z okruhu Silver Rocket nebo Day After, jen se skrývá hlouběji pod povrchem. A není ani třeba to dokládat výbornou ambietní coververzí Poslepu na cestě od Gnu, tu spřízněnost lze i tak snadno vycítit. Úplně zpřetrhané ale nejsou ani vazby na dřevní českou alternativu nebo na "tu poetiku, co s ní pracují Tata bojs" (Milan Cajs svého času v OTK hrál), o čemž svědčí třeba píseň Sopka.

Texty jsou tradičně hodně surreálný šálek, jejich dekódování nemá velkou šanci na úspěch, imaginaci ovšem probouzejí k netušeným výkonům. Vystihnout aspoň zčásti krásu téhle desky slovy je nad moje síly a tak už jen mocná výzva: Poslouchejte OTK! Zaslouží si to a vy taky. 

tracklist:

1. A.Letec
2. Mám svojí zemi rád
3. Sova a kuna
4. Sopka
5. Tupilak
6. Šnek
7. Moje ruce
8. Mezi prsty
9. Pandořina lednička
10. Poslepu na cestě