Park Jiha - Philos (2019)

8/10

Mladá korejská umělkyně Park Jiha se na novém albu Philos vyznává ze svých lásek. Odpovídající řecké slovo v titulu je ale třeba chápat trochu jinak než v rovině banálních partnerských vztahů. Skladatelka a hráčka na tradiční korejské nástroje piri, yanggeum a saenghwang má v tomto případě na mysli spíše hluboký ponor do procesu tvorby, při němž zažívá pocity intenzitou srovnatelné s milostnou vášní. Jde tedy o lásku k hudbě, ke způsobu jakým vzniká, Park Jiha hovoří dokonce o lásce k času, prostoru a zvuku, tedy o pojmech ještě abstraktnějších. Z poslechu její aktuální nahrávky ale vyplývá, že je nevnímá jen jako prázdné fráze.

O úmyslu vytvořit podstatně osobnější desku, než jakou byl debut Communion, svědčí už skutečnost, že se Park Jiha tentokrát obešla bez spoluhráčů, všechny nástroje nahrála sama a desku i produkovala. Snad proto se důraz od souhry a komunikace přesunul k větší prokomponovanosti a intenzivnějšímu ponoření se do zvukových možností použitých nástrojů včetně jejich studiových úprav. Ke slovu tak přichází vrstvení stop, zkreslení i práce s ruchy, všechno ale v decentní míře, promyšleně a s citem. V nových skladbách je patrná hluboká kontemplace, soustředění pro každý tón, pro každou pomlku. Termíny jako minimalismus, avantgarda nebo world music ztrácejí smysl, zůstává komplexní hudební tvar nabitý emocemi.

V tvůrčím osamocení Park Jiha paradoxně dosáhla ještě bohatšího zvukového, melodického i harmonického spektra. V úvodní skladbě Arrival se táhlé, jakoby zvěstující tóny flétny piri přes sebe překládají za dramatického podkresu korejského cimbálu yanggeum. Ten svým pronikavým metalickým zvoněním bouřlivě rozechvívá následující Thunder Shower i titulní Philos, zatímco ve skladbě Walker: In Seoul osaměle "kráčejícími" tóny evokuje zadumanou procházku rušnou jihokorejskou metropolí. Ústní varhany saenghwang, nejmelodičtější nástroj v arzenálu Park Jiha, naplno odhalují své přednosti v melancholické kompozici When I Think of Her, jejíž půvab hudebnice podtrhává i vlastním bezeslovným vokálem. V závěrečné On Water se vrací skučivý zvuk flétny piri, ovšem v souhře s éterickou zvonkohrou dosahuje zase zcela odlišných barevných obrazců.

Nejkonkrétnější sdělení podává Park Jiha ve skladbě Easy prostřednictvím hlasu libanonské básnířky Dimy El Saeyd. Ta zde recituje vlastní "antizenový" text odsuzující lhostejnost k problémům světa a vytváření si vlastního, meditacemi "očištěného" vnitřního azylu zaštítěného pokryteckou větičkou "take it easy". Park Jiha nechává tuto nečekaně věcnou a angažovanou báseň vyniknout pomocí abstraktní koláže ruchů propojených tóny saenghwangu. Rozpor mezi tímto aktivistickým manifestem a rozjímavým charakterem hudby Park Jiha je ale jen zdánlivý. Její skladby nepřitakávají eskapismu, nestavějí paraván oddělující nás od okolních hrůz a nespravedlností, svým emočním bohatstvím naopak podněcují k jejich pochopení, k účasti na nápravě. Park Jiha před světem neutíká, ale prostřednictvím tónů a zvuků s ním komunikuje, ohledává ho. Zaníceně a vroucně, jakoby ho chtěla obejmout. Tehdy její vzletná slova o lásce k času a prostoru začnou dávat smysl.

tracklist:

1. Arrival
2. Thunder Shower
3. Easy
4. Pause
5. Philos
6. Walker: In Seoul
7. When I Think of Her
8. On Water