Patti Smith - Horses (1975)

10/10

Album Horses bývá běžně uváděno jako zásadní punkové album. Člověku, pro něhož je synonymem punku pouze britský model '76, případně následující tvrdší vlna v čele s The Exploited nebo GBH, bude takové tvrzení znít podezřele. Jenže blázinec, který se rozpoutal kolem Sex Pistols a spol. byl do značné míry cíleně vyvolaný (že ano, pane McLarene?) a hudba, na níž stál, nevznikla ve vzduchoprázdnu. Z určitého úhlu pohledu (viz skvělý knižní dokument Zab mě, prosím) je dokonce britský punk jen plebejským a komerčně zužitkovaným překladem toho amerického. Pokud na takovou optiku přistoupíme, pak o kruciálním významu Horses pro vývoj žánru už nemusíme pochybovat.

Samozřejmě, když vedle sebe postavíme vysmaženého Sida Viciouse (což byl rozhodně víc symbol než muzikant) a Patti Smith, bude to velký kontrast. Patti je intelektuálka každým coulem a do rock'n'rollového rychlíku naskočila až ve chvíli, kdy mu dala přednost před literárními ambicemi. Její debut taky podle toho zní. Je to punk i není. Ano, pokud jde o přímočarý drive a syrovost příslušných pasáží v písních Gloria (cover rhythm'n'bluesových Them, kterého se svého času zhostili i The Doors, což je také významná vývojová souvislost), Free Money nebo Land. Ano, pokud jde o rebelský postoj a pohrdání pravidly showbusinessu a mainstreamovou estetikou. Ale spíš ne, když pomyslíme na stopáže některých skladeb (Birdland se zanícenou recitací Patti a odvážnými kytarovými fantaziemi nebo trojdílná Land), významný podíl kláves na zvuku kapely (skvělý Richard Sohl) nebo na celé intelektuální pozadí (Patti je básnířka a prosté "no future" jí může těžko stačit). To by ovšem samotný pojem punk musel mít jasně vymezenou definici, a to prostě nemá, takže radši pryč od planého nálepkování.

Ostatně Patti Smith se už na své prvotině nachází mimo styly a směry. Je z těch vzácných Osobností, které jsou kategoriemi samy o sobě a každá škatulka je jim těsná. Už jen svým pěveckým projevem vytvořila v ženském rockovém písničkářství úplně nový kánon, který inspiroval dlouhou řadu následovnic, od Siouxsie Sioux přes PJ Harvey až po děvčata ze Sleater-Kinney. V jejím hlase je osudová naléhavost pohanské kněžky i navztekaná rozčepýřenost pouliční žalobkyně. To samozřejmě nesnižuje význam muzikantů kolem ní. Kytarista Lenny Kaye a bubeník Jay Dee Daugherty to s Patti táhnou dodnes, náš "Ajvn" Kral sice nikoli, ale pro tuto nejslavnější fázi Patti Smith Group je rozhodně stejně důležitý. Provázanost scény kolem slavného klubu CBGB dokládá zase hostování Toma Verlaina ze skupiny Television. Stojí za to povšimnout si i producentské úlohy Johna Calea a zamyslet se nad tím, u kolika stěžejních alb nesoucích odkaz Velvet Underground směrem k post-punkovému zhodnocení tenhle pán figuroval.

Ano, nebyla na to sama a vzorů měla taky dost.Vlastně jen hrála rock'n'roll tak jako spousta chlapů před ní. Měla ale kuráž postavit se k němu po svém, odhalit jeho další možnosti. Spojit ho s poezií stejně jako vrátit mu nekompromisní postoj a kritičnost. A protože má k tomu všemu ještě pořádnou dávku talentu, je album Horses nejen záznamem jedné přelomové chvíle v rockových dějinách, ale i nadčasovým, dodnes vzrušujícím výtryskem neředěné vášně a umělecké svobody.

tracklist:

1. Gloria
2. Redondo Beach
3. Birdland
4. Free Money
5. Kimberly
6. Break It Up
7. Land
  I. Horses
  II. Land of a Thousand Dances
  III. La Mer(de)
8. Elegie