Paul Simon - Stranger to Stranger (2016)

9/10

"Správná píseň ve správný čas dokáže přežít generace, krásný zvuk, ten je tu navždy." To je jedno z vodítek, které Paul Simon poskytuje k poslechu své novinky Stranger to Stranger. Od člověka, který proslul především jako z folku vzešlý písničkář, možná překvapivá slova. Kdo ale sleduje jeho tvorbu minimálně od Gracelandu, ví, že Simon si na zvukovém příslušenství svých písní dával vždy záležet. Když se před třiceti lety nechal strhnout živelností africké hudby, i když o dvě dekády později s Brianem Enem netuctovým způsobem pokoušel elektroniku. Tentokrát ovšem zvuk povýšil na hlavní hudební téma alba.

Vše se většinou odvíjí od rytmu. Bohatě strukturovaného, ladně propojujícího akustické perkuse s elektronickými beaty, s nimiž Simonovi v písních The Werewolf, Wristband a Street Angel vypomáhal italský producent a DJ Clap! Clap! V důrazu na rytmickou složku má album blízko ke čtvrstoletí staré desce The Rhythm of the Saints, ale zatímco ta jela hluboko v latinskoamerické koleji, nitky spřádající elektrizující tep novinky jsou barevnější.

Úplně jinou tenzi vytváří zvolna vytleskávaná The Werewolf, jazzující kontrabas v Wristband, (elektro)swingující Street Angel, karnevalová In the Parade nebo afrokubánské houpání Cool Papa Bell, výrazný pulz ale citlivě protkává i balady Stranger to Stranger nebo okouzlující Proof of Love. Odmlčí se jen v instrumentálce The Garden of Edie a závěrečné Insomniac's Lullaby, ta má ale v rukávu zase jiné eso, využití unikátních instrumentů skladatele, teoretika a novátora Harryho Partche. Simona na nástrojích jako chromelodeon nebo cloud-chamber bowls zaujaly jejich mikrotonální možnosti, nepřiřknul jim ale roli pouhé zábavné kuriozity, jsou tu platným ale nevyčuhujícím členem nástrojového týmu, s písní ladí a zároveň ji dodávají tajemný nádech.

Originálních zvukových kombinací, experimentů a vymazlených detailů je ovšem plná celá nahrávka. Staré se zde potkává s moderním v nerozlišitelném ohňostroji nápadů. Gospelové samply, bluesově laděná kytara v The Riverbank, dechy řízné i jemné, nástroje africké, evropské i latinskoamerické, všechno se to ovíjí kolem rytmického základu v roztodivných girlandách a všechno to zní zcela přirozeně. Každá drobnost filigránsky vypiplaná, ale celek dýchá jako živý organismus. U Paula Simona je to ovšem zřídka jinak.

Pro experimenty na poli zvuku a rytmu ovšem Simon nezanedbává ani samotný songwriting, ten je pouze méně nápadný. Melodie se neotřelými zvukovými krajinami procházejí skromně a neokázale, o to půvabnější je jejich proklubávání s každým dalším poslechem. I v tom slyším příbuznost s The Rhythm of the Saints. Simonův dar nenuceně balancovat mezi milostnou lyrikou, společensky závažnými tématy a humorem laskavým i kousavým tady má široké pole působnosti a písničkář ho vrchovatě využívá. Jeho písně jsou chytré i průzračné jako vždycky, tentokrát jim ovšem navíc se svými spoluhráči a producentem Royem Haleem ušil zcela mimořádný zvukový kabátek. Čtyřiasedmdesát let a taková svěžest. Hats off to Paul Simon!

tracklist:

1. The Werewolf
2. Wristband
3. The Clock
4. Street Angel
5. Stranger to Stranger
6. In a Parade
7. Proof of Love
8. In the Garden of Edie
9. The Riverbank
10. Cool Papa Bell
11. Insomniac's Lullaby