Pearl Jam - Binaural (2000)

8/10

Po nepřerušené řadě takřka bezchybných placek (i když Yield už nějakou tu trhlinku mělo) je Binaural prvním albem skupiny, které u mě má zřetelné rezervy. Není špatné, chraňbůh, jen se při něm nedostavuje ta euforie z geniálních riffů a melodických háčků jako dřív. Ostatní poznávací znamení zůstávají: Vedderův emotivní zpěv, perfektní souhra kytar a rytmiky, rockový drive, poctivost, upřímnost.

Začátek se rozjíždí ve velmi energickém tempu, což ze začátku nabudí, ale pak se ukáže, že trojka Breakerfall - God´s Dice - Evacuation se zdrcujícím otvírákům typu Go a Spin the Black Circle zdaleka nevyrovná. Pak se Pearl Jam začnou víc rozhlížet, zvolní, experimentují, hledají nové cesty. Daří se jim třeba v nevšední náladou oplývající Of The Girl nebo agresivní Rival, milá je i Vedderova ukulelová vsuvka Soon Forget. Celkově se mi ale zdá, že si kapela během úžasných 90.let už trochu vystřílela munici a nápady už nemají takovou jiskru.

tracklist:

1. Breakerfall
2. Gods' Dice
3. Evacuation
4. Light Years
5. Nothing as It Seems
6. Thin Air
7. Insignificance
8. Of the Girl
9. Grievance
10. Rival
11. Sleight of Hand
12. Soon Forget
13. Parting Ways