Pet Shop Boys - Actually (1987)
9/10
Dlouhá léta panovalo přesvědčení, že komerčně úspěšný pop těžko může být nositelem nějakých závažnějších sdělení, a pokud nějak vypovídá o životě a společnosti, děje se tak spíš mimoděk a zprostředkovaně, skrze vlastní mělkost. Osmá dekáda však zrodila interprety, jejichž songy se vesele proháněly hitparádami i tanečními parkety a přitom vědomě zrcadlily ducha doby, a to mnohdy věrněji a působivěji než produkce zhýralých rockových hvězd nebo patetických mesiášů z pódií charitativních monstrakcí. V případě londýnského dua Pet Shop Boys se neodolatelným způsobem propojila schopnost sypat z rukávu jeden taneční hit za druhým s duchaplností, s níž v textech glosovali realitu thatcherovské Británie.
Druhým albem Actually dosáhli Neil Tennant s Chrisem Lowem do ještě vyšších komerčních pater než se svým o rok starším debutem Please. Singlové hity braly útokem hitparády obou polokoulí a právě na nich lze snadno demonstrovat, jak úspěšně dvojice zpochybňuje předsudky ohledně plytkosti popových písní. V největším šlágru kolekce It's a Sin si bere Tennant na mušku úzkoprsost anglického školství a morálky obecně. Do velké míry osobní zpověď člověka, kterého společnost nutí cítit se provinile za jakékoliv vybočení ze zkostnatělých norem, dojímá především ve chvíli, kdy vezmeme v potaz zpěvákovu sexuální orientaci. O té se Tennant oficiálně vyjádřil až o sedm let později, nicméně to, že se It's a Sin zabývá ostrakizací gay menšiny, bylo veřejným tajemství už v době vydání písně.
Další ze singlů, ve středním tempu pulzující Rent, působí na první pohled jako obyčejný love song o jednom ekonomicky nerovném vztahu. Ona ho miluje, on jí všechno koupí. Tennant však dokázal velmi jemně a úsporně naznačit vnitřní nejistotu vypravěčky, a v otázce, jestli je v takovém vztahu šťastná nebo se trápí, nechává na pochybách i posluchače. Prchavá melancholie, která je prostřednictvím tempa, melodie i zpěvu s tímto tajemstvím spojená, dělá z Rent jednu z nejpůsobivějších písní v repertoáru Pet Shop Boys.
Tím se ovšem seznam pozoruhodných námětů nevyčerpává. Duo si rovněž všímá různých aspektů společenského ovzduší a důsledků politiky "Železné lady". Honbě za luxusem a neukojitelnému konzumu se vysmívá v písni Shopping, sociálně slabších skupin a jejich mizejících perspektiv se dotýká v závěrečné King's Cross. Tehdy velmi horké téma AIDS se odráží v baladě It Couldn't Happen Here, jejíž základ přímo pro Pet Shop Boys napsal slovutný Ennio Morricone a orchestrální aranžmá vytvořil další filmový skladatel Angelo Badalamenti, který měl čerstvě za sebou průlomovou práci na Lynchově Modrém sametu. Když jsme u hostujících hudebníků, nelze opomenout skladbu What Have I Done to Deserve This?, do níž přispěla pozapomenutá britská zpěvačka Dusty Springfield. Pro někdejší hvězdu šedesátých let to znamenalo návrat do žebříčků i povědomí mladého publika, kterému se pak o pár let později připomenula i účastí na soundtracku k Pulp Fiction.
Album překypující tanečními hity, mezi něž můžeme vedle jmenovaných připočíst ještě třeba Heart nebo One More Chance, lze brát jako urgentní pozvánku na parket, jako prostředek k setřesení každodenních starostí a obav. Přesto se netváří, že neexistují. Tennant a Lowe se sžíravou ironií i soucitnou melancholií vkládají do svých chytlavých popěvků duši a díky tomu jejich kouzlo nevybledne ani po opadnutí taneční euforie. Actually zanechává hořkosladký pocit, že bavit se není nic zavrženíhodného, pokud přitom neztratíme schopnost vnímat a přemýšlet
tracklist:
- One More Chance
- What Have I Done to Deserve This?
- Shopping
- Rent
- Hit Music
- It Couldn't Happen Here
- It's a Sin
- I Want to Wake Up
- Heart
- King's Cross