Peter Gabriel - Passion (1989)

10/10

Snímek Poslední pokušení Krista Martina Scorseseho se postaral o jeden z největších filmových skandálů osmdesátých let. Adaptace stejnojmenného románu Nikose Kazantzakise, v níž se spekuluje o lidských slabostech Ježíše Krista, vyvolala oficiální protesty katolické církve i spontánní útoky křesťanských dogmatiků a došlo i na podpalování kin. Ani v tak hysterické atmosféře však neprošlo bez povšimnutí, že toto kontroverzní převyprávění novozákonního příběhu provází uhrančivý hudební podkres s ohromným spirituálním nábojem, mísící exotické, rockové i ambientní prvky do kompozic, na jaké běžný návštěvník kin nebyl zvyklý. Jeho autorem byl někdejší člen artrockových Genesis, toho času závratně úspěšný tvůrce "popu pro dospělé" a v neposlední řadě charitativní aktivista, Peter Gabriel.

Pronikání lokálních hudebních kultur do popového mainstreamu už v té době mělo dlouhou historii. Od dýchánků The Beatles s Ravi Shankarem a výletů Briana Jonese do marocké Jajouky přes invazi reggae a dub music na britskou novovlnnou scénu po revoluční crossovery Paula Simona, Dissidenten nebo 3 Mustaphas 3. Právě ve druhé polovině osmé dekády však dosáhlo takové intenzity, že si vyžádalo zavedení nového termínu, který by všechny ty folklórní nahrávky i na nich postavené fúze zastřešil a pomohl prodat. World music se pomalu ale jistě stávala fenoménem a Peter Gabriel byl od začátku u toho. Propadl zejména africkým rytmům, jimiž přizdoboval svá sólová alba počínaje bezejmennou trojkou z roku 1980, přátelil se s hvězdou senegalského stylu mbalax Youssou N'Dourem a přivedl na svět legendární festival etnické hudby WOMAD. Pro naplnění představ, jaké Martin Scorsese o soundtracku měl, byl ideální osobou.

Za účelem podpory místních umělců nejen z Afriky také Gabriel v roce 1989 založil dodnes fungující label Real World a úplně první nahrávkou, která nesla jeho logo, byla právě hudba ke Scorseseho blasfemickému evangeliu. Že vyšla s vlastním titulem Passion (tak zněl pracovní název snímku) a ročním zpožděním, mělo své opodstatnění. Čas, který měl Gabriel na její tvorbu vyměřený, se ukázal být zoufale nedostatečným k dotažení všech nápadů vynořujících se během nahrávání. Umělec, zaneprázdněný navíc účastí na turné Human Rights Now!, odmítl zveřejnit soundtrack v této podobě a pracoval na něm ještě několik měsíců. Výsledkem bylo svébytné, vizionářské a na filmu do značné míry nezávislé dílo, odhalující netušené možnosti, jaké skýtá multikulturní hudební křížení. Gabriela práce na něm pohltila natolik, že následně vyslal do světa ještě kolekci Passion - Sources, kde shromáždil skladby na albu participujících muzikantů, které mu při tvorbě filmové hudby byly inspirací.

Gabrielovi ani Scorsesemu nešlo o pouhou evokaci hypotetického hudebního prostředí Ježíšovy doby za přispění regionálně spřízněného folklóru severní Afriky a Blízkého východu. Jejich společnou ideou, která krystalizovala už od roku 1983, bylo hlubší prolnutí starého a nového. "Scorsese požadoval úplně nový druh hudebního doprovodu, který by nebyl ani starobylý ani moderní, který by nebyl pastišem ale obsahoval by zřejmé odkazy k danému regionu, jeho tradicím a atmosféře a zároveň by sám o sobě byl živoucím organismem." komentoval Gabriel režisérovo zadání. Bral ho jako mimořádnou výzvu, možnost otestovat své schopnosti na dosud neprobádané půdě. Na svém kontě už sice měl soundtrack k filmu Alana Parkera Birdy, tam ale ve velké míře využil už existující hudební materiál. Passion vytvářel z ničeho a s o to větší pečlivostí a entuziasmem.

A samozřejmě na to nebyl sám. Obklopil se muzikanty ze čtyř kontinentů a nejrůznějších žánrových přihrádek, rockovými nebo jazzovými veličinami i mistry tradičních afrických či asijských nástrojů, které mnoho západních posluchačů objevilo právě díky tomuto albu. Klíčovou roli při tvorbě vzrušujících rytmických patternů hrál egyptský perkusista Hossam Ramzy, nepřeslechnutelný je vklad indického houslisty L. Shankara známého spoluprací s Johnem McLaughlinem v rámci fusion kapely Shakti. Nahrávkou defilují hráč na housle kemenče Mahmoud Tabrizi Zadeh, senegalský bubeník Doudou N'Diaye Rose, virtuozové na starobylou arménskou píšťalu duduk Vatche Hovsepian a Antranik Askarian nebo turecký hráč na flétnu ney Kudsi Erguner.

Vokály přispěli starý známý Youssou N'Dour, jeho krajan Baaba Maal, který měl před sebou rovněž hvězdnou kariéru a také Nusrat Fateh Ali Khan, fenomenální pákistánský zpěvák qawwali, mystických chvalozpěvů islámského súfismu, jemuž posléze u Real World vyšlo několik zásadních alb. Rozhled a otevřenost hudebníků s jazzovými zkušenostmi osvědčili legendární jazzrockový bubeník Bill Cobham, avantgardní trumpetista Jon Hassell nebo baskytarista Nathan East. A i když elektrická kytara na albu nepatří k nejexponovanějším nástrojům, nelze pominout ani Gabrielova kmenového kytaristu Davida Rhodese.

Z tak exkluzivního (a zdaleka ne úplného) seznamu by se mohlo zdát, že půjde o efektní přehlídku hráčských technik a hýření exotickými zvukovými barvami. Nic není dál od pravdy. Vše se podřizuje atmosféře a spirituálnímu poselství celku, zrcadlícímu palčivý svár duchovna s fyzičnem, kterým na plátně prochází Ježíš Willema Dafoea. Kontemplativní bezčasí syntezátorových dronů rozechvívají neokázalé náladotvorné vstupy houslí, duduku nebo kemenče, jindy se do nich vnořují horečnaté perkuse, plnící skladby zlověstným vnitřním nepokojem, jednou cinkavě hypnotické nebo zase dunivé a hřmící. Abstraktní samply se potkávají s terénními nahrávkami kurdských nebo marockých anonymních hudebníků, chvíle křehkého smíření ve skladbě With This Love zprostředkovává éterický hoboj. Jen zřídka se nad tím vším rozklene typicky vzletný Gabrielův zpěv (A Different Drum) nebo pastelové klávesy (It Is Accomplished), ani tehdy však na sebe autor nestrhává nežádoucí pozornost.

K nejsilnějším místům patří titulní sedmiminutová skladba, kde se potkávají a v dramatickém oblouku doplňují tři zcela rozdílné hlasy: ve výškách trylkující Youssou N'dour, extaticky meditující Nusrat Fateh Ali Khan a klasicky školený Julian Wilkins, dnes uznávaný dirigent a varhaník. Především ve chvíli, kdy se na podušce houslí L. Shankara rozvlní Khanův majestátní vokál, jako by se před posluchačem pootevírala tajemství vesmíru. Tehdy se naplno vyjeví duchovní rozměr alba. Univerzálnost pocitů, které člověka ponoukají neustále hledat něco, co přesahuje jeho tělesnou stránku, nachází v jeho citlivém propojování různých hudebních kultur ideální vyjádření. Zvuková krajina, jakou Gabriel vytváří, je zčásti reálná a regionálně ukotvená, svou podstatou ale snová, emocionální a niterná, přesahující dané téma, čas i prostor. Přesně tak, jak si Martin Scorsese na začátku představoval.

Album Passion představuje v diskografii Petera Gabriela dost výlučnou položku. Na svých řadových deskách etnické prvky rovněž používal, ale zdaleka ne tak intenzivně, spíš jen k aranžérskému obohacení. V oblasti world music se mnohem víc angažoval jako organizátor, patron a vydavatel. Jeho Real World dopomohl k celosvětovému úspěchu dlouhé řadě umělců a na jejím počátku stojí právě výjimečná muzikantská sešlost, s níž dával dohromady album Passion, ověnčené dokonce cenou Grammy. Že mu byla v roce 1990 udělena v kategorii new age, by nás nemělo mást, fenomén world music si svůj vlastní gramofónek prosadil až o dva roky později. A na tom, že svět euroamerické pop music začal brát přínos lokálních hudebních tradic vážně, má tento Gabrielův počin svůj nesporný pionýrský podíl.

tracklist:

1. The Feeling Begins
2. Gethsemane
3. Of These, Hope
4. Lazarus Raised
5. Of These, Hope - Reprise
6. In Doubt
7. A Different Drum
8. Zaar
9. Troubled
10. Open
11. Before Night Falls
12. With This Love
13. Sandstorm
14. Stigmata
15. Passion
16. With This Love (Choir)
17. Wall of Breath
18. The Promise of Shadows
19. Disturbed
20. It Is Accomplished
21. Bread and Wine