Philip Selway - Weatherhouse (2014)

7/10

Členové slavných kapel si často na sólových deskách vyklízejí šuplíky s méně komerčním materiálem, v případě Philipa Selwaye je to spíš naopak. V porovnání s poslední tvorbou Radiohead ale i Thoma Yorkea, plnou divných zvuků a nervních beatů, působí jeho Weatherhouse jako pohlazení. Což pochopitelně neznamená, že by mělo šanci mateřskou loď v popularitě zastínit a ani se o to nepokouší. Písně, jejichž zvukové spektrum se od kytarového brnkání na debutu posunulo více ke klávesám, důraznější rytmice (aspoň v první půlce) a smyčcům (v té druhé), nemají ostré lokty, neorají hluboké brázdy, prostě plynou. Výsledný melancholický pop pak sice nepřináší výraznější emocionální vzruchy, ale pro určitý typ nálad (zdaleka ne tak úzkostných jako v případě Radiohead) je to příjemný, nevtíravý společník.

Pouze Coming Up for Air, neomylně zařazená na úvod i na singl, je jasným hitem. Další položky jsou melodicky nenápadnější, nějaký čas kloužou po hladině paměti jako vodoměrky, ale s dalšími poslechy jejich magnetismus roste. Doporučuju sluchátka, pak dojem zaměnitelnosti skladeb slábne, album získává schopnost obklopit posluchače pocitem posmutnělé útulnosti, střídmé ale variabilní aranže dostávají plasticitu a melodie už se nezdají tak chudé. V trojici s Ademem Ilhanem z post-rockových Fridge a Katherine Mann působící pod jménem Quinta se Philovi povedlo vytvořit neokázalé, trošku zakřiknuté, ale velmi sympatické album.  

tracklist:

1. Coming Up for Air
2. Around Again
3. Let It Go
4. Miles Away
5. Ghosts
6. It Will End in Tears
7. Don't Go Now
8. Drawn to the Light
9. Waiting for a Sign
10. Turning It Inside Out