PJ Harvey - Let England Shake (2011)

10/10

Je báječné zase jednou slyšet nepokrytě angažované písničkářské album, které jen necizopasí na bohaté angloamerické tradici protestsongů, ale hudebně i textařsky vychází především z vlastních postojů. Právě takovým způsobem totiž může na onu tradici smysluplně navázat. Protiválečná kampaň PJ Harvey se na albu Let England Shake zaměřuje - jak už titul napovídá - především na vlastní ostrovní dvoreček, potažmo dřívější imperiální dvůr, a to s velkým důrazem na historické souvislosti. Z písní je cítit pečlivá tématická příprava i prožitek, proto se v tomto případě nejedná o žádné zuřivé výpady naslepo, o klišovitou agitaci se zdviženou pěstí, o naivní spasitelské fráze. Polly Jean je nebývale soustředěná, míří přesně a hluboko. Není útočná, spíš elegická. Nelítostně odhaluje staré i nové rány, analyzuje, ale s obrovským citovým zaujetím a poetickou silou.

Už dávno není tou naštvanou punkrockovou bosorkou drásající vlastní nitro jako na prvních dvou deskách. I v čistě hudební rovině je mnohem delikátnější, a to jak pěvecky, tak v dynamice a aranžích. S věrnými muzikantskými druhy Johnem Parishem a Mickem Harveym vydestilovali v dorsetském kostele vzdušnou, ale ve své střídmosti velmi intenzivní zvukovou matérii. Hlavní slovo v ní mají měňavé kytarové party, které se netlačí dopředu, vytvářejí především určující barevné pozadí, a jen občas - zato příhodně - ho trochu poškrábou a zašpiní. V několika písních k nim PJ přidává zvuk citery zvané autoharfa, která se v jejích rukou stala tak trochu symbolem alba. Ani pozorně tepající rytmika, kontury dotahující klávesy nebo decentní přívěsky saxofonu a trombónu na sebe nestrhávají nežádoucí pozornost, pracují pro společnou věc.

Písně na Let England Shake jsou ideově, výrazově i zvukově z jednoho kusu (což vůbec neznamená, že by byly zaměnitelné) a muselo být tudíž hodně těžké z nich vybírat singlové vábničky. Nevykřikují do světa jak jsou jedinečné. Všech dvanáct se pevně drží za ruce a společně vyprávějí bolestný ale i soucitný příběh jedné země, jejíhož ducha formovaly a formují především válečné zkušenosti. A přestože je to příběh země konkrétní, obecný dosah Pollyina jitřícího pohledu za jeho oponu je mnohem širší. Její hlas snad ještě nikdy nezněl tak vřele, cituplně a zároveň nekompromisně.

tracklist:

1. Let England Shake
2. The Last Living Rose
3. The Glorious Land
4. The Words That Maketh Murder
5. All and Everyone
6. On Battleship Hill
7. England
8. In the Dark Places
9. Bitter Branches
10. Hanging in the Wire
11. Written on the Forehead
12. The Colour of the Earth