Poutníci - Poutníci (1987)

9/10

Autorská a interpretační osobnost Roberta Křesťana měla na směřování Poutníků zásadní vliv už od jeho příchodu do kapely v roce 1979. Díky jeho písním nejen vyhrávali Porty a získávali si davy fanoušků, ale především se vyvinuli v soubor, kterému byla malá nejen škatulka bluegrassová, ale i ta širší countryová či folková. Křesťanův přínos byl mnohostranný. Osvědčil se jako skladatel, který si s dodržováním žánrových pravidel neláme hlavu i jako mimořádně nadaný textař se širokým kulturním rozhledem, díky němuž jeho verše přesahují obvyklá trampská klišé, aniž by ovšem tuláckou romantiku zcela popíraly. Jako zpěvák navíc oplývá jedinečnou barvou hlasu, podepřenou výrazem, jehož vřelost a vnímavost pro smysl sdělení mu opět dávají značný náskok před většinou folkařské konkurence.

Debutové album, vydané Pantonem v roce 1987, potvrdilo výsadní postavení Poutníků na domácí scéně. Z drtivé většiny ho tvořily původní skladby, což rozhodně v dané době a žánru nebyla samozřejmost. A když už skupina sáhla po cizím materiálu, místo nějaké bluegrassové klasiky si troufla zpracovat epickou baladu Telegraph Road ze čtvrtého alba Dire Straits. Hráčské předpoklady, dané sedmnáctiletou praxí, i Křesťanův kongeniální převod původního textu do češtiny, k tomu Poutníky opravňovaly a výsledek je jednoduše úchvatný. Jak může být bluegrassový fundament tvárný v rukou otevřených muzikantských myslí, ukazuje Křesťan i v některých vlastních skladbách. Především Napsal jsem jméno svý na zdi vyniká kompoziční i aranžérskou vynalézavostí, saxofonovým sólem Luboše Maliny a hlavně Křesťanovým textem, v němž i přes poetické šifrování můžeme vycítit hořkou sebereflexi normalizační generace.

Výklad Křesťanových veršů bývá vůbec nelehký, snad s výjimkou úvodní Panenky, která s křehkostí a něhou zachycuje první sexuální zkušenosti a už v době vydání alba stačila zlidovět. Jak už to ovšem bývá u desek, na něž se materiál sbíral po léta, výrazných nebo chcete-li hitových songů je tu celá řada: Až uslyším hvízdání, Všem Kryštofům Kolumbům, Návrat, Podobenství o náramcích nebo …a o mužským štěstí. A je otázkou, na kolik se na slabším účinku skladeb Blues o touze létat (cover písně Try Me One More Time od countryového průkopníka Ernesta Tubba) či Jezdci podílí sólový vokál kytaristy Zdeňka Kaliny, v intencích domácí country music zcela postačující, ovšem ve srovnání s Křesťanem průměrný a zaměnitelný.

I když je album široce rozprostřené po (nejen) folkových lánech, ani bluegrassový purista nepřijde zkrátka. Stylová rychlopalba banja, mandolíny, kytary či dobra v proplétajících se linkách tu rozhodně nechybí, kapela z ní však nedělá cíl a staví především na skvostném songwritingu. Jejich eponymní prvotinu můžeme směle označit za zcela zásadní počin domácího folku. Česká píseň jako taková, bez ohledu na žánry, pak v Robertu Křesťanovi získala výtečného zpěváka a skladatele a jednoho z nejlepších textařů.

tracklist:

1. Panenka
2. Až uslyším hvízdání
3. Napsal jsem jméno svý na zdi
4. Telegrafní cesta (Telegraph Road)
5. Skotská sukně
6. Všem Kryštofům Kolumbům
7. Návrat
8. Vzor 63
9. Blues o touze létat
10. Jezdci
11. Podobenství o náramcích
12. ...a o mužským štěstí