Priessnitz - Zero (2001)

7/10

Jesenické mlhy a gotické stíny se už skoro úplně rozplynuly, Švejdíkův afektovaný zpěv se umravnil a Priessnitz na albu Zero docela přirozeně vpluli do indie mainstreamu (tenhle protimluv píšu schválně aby ukázal, jak slovíčko indie dneska úplně ztratilo svůj původní obsah). Určitá sychravá melancholie zůstala, ale ozvěny někdejších burácivých, převalujících se temnot se dá vysledovat už jen snad v písních Lehkovážný a Ráno, občas problesknou v textech ("...stromy mávají černými pařáty..."). Jinak jde o průzračný kytarový poprock, který už není divoký ani chladný, spíš klidný a teploučký.

Přiznám se, že jsem z toho důvodu měl nejdřív se Zero problém. Postrádal jsem v něm větší vášně, písničky se mi zdály milé ale bez náboje. Časem jsem ale svůj pohled v kladném smyslu trochu přehodnotil, novou tvář kapely ocenil a i ten náboj našel. Jsou tady především přirozeně melodické hity jako Lehkovážný, Malej chlapec nebo V samotách, precizně vyvážené aranže a i texty přes občasné Švejdíkovo potýkání se s banalitami vytváří příjemně působivé obrazy a nálady. Je to dobrá deska, ale stejně je pro mě Nebel i přes ty šílené manýry ve Švejdíkově zpěvu a frázování mnohem víc vzrušující. 

tracklist:

1. Na sever od ráje
2. Na obloze
3. Kdo ví
4. Lehkovážný
5. Malej chlapec
6. Zlatý déšť
7. V samotách
8. Turista
9. Drahá
10. Ráno
11. Zero