The Prodigy - Always Outnumbered, Never Outgunned (2004)
7/10
Po sedmi letech marného vyhlížení nového alba čekali fanoušci asi větší ohňostroj, proto se vesměs zklamaným reakcím není co divit. Myslím si ale, že část viny nesou právě ta vyšponovaná očekávání, deska samotná zase tak otravná není. Nepřítomnost explozivních šoumenů Keitha Flinta a Maxima je citelné mínus, ačkoliv se jejich místo pokouší zaujmout početná skvadra rapujících a zpívajících hostů. Pro kapelu nezvyklé je nadužívání ženských vokálů, z nichž nejrázněji na sebe upozorňuje Juliette Lewis v rockově rozjeté Hot Ride.
Osiřelý Liam Howlett se ale snaží a nápadů mu pořád zbylo dost. První polovina alba je dostatečně energeticky výživná i rozmanitá, v té druhé už ale ten typický gumový buchar začíná být trochu dýchavičný a třeba The Way It Is už prakticky nic zajímavého nenabízí. Nezachrání to ani bratři Gallagherové v závěrečné Shoot Down. Ve skladbě Phoenix aspoň pobaví citace písně Love Buzz od Shocking Blue, se kterou si na svém debutu pohrála i Nirvana.
U mnoha tracků je znát snaha vymanit se ze zaběhaných šablon, ale právě tam zní noví Prodigy asi nejméně přesvědčivě. Když se ale oprostím od srovnávání s předchozími majstrštyky, dá se tahle deska užívat bez bolení hlavy i opakovaně.
tracklist:
1. Spitfire
2. Girls
3. Memphis Bells
4. Get Up Get Off
5. Hotride
6. Wake Up Call
7. Action Radar
8. Medusa's Path
9. Phoenix
10. You'll Be Under My Wheel
11. The Way It Is
12. Shoot Down