The Prodigy - The Day Is My Enemy (2015)
8/10
Nejen den, ale i čas je nepřítelem The Prodigy. S devadesátými lety, kdy jejich hvězda zářila nejjasněji, jsou svázáni těsněji než by jim asi bylo milé. Na druhé straně šlo o éru, kdy se v muzice opravdu něco podstatného dělo a The Prodigy v tom kvasu hráli jednu z klíčových rolí. Na jedné straně vyznavači nejrůznějších odnoží elektronické taneční hudby, DJské kultury a rave parties, na druhé vlasatí rockeři s kytarami dobíjející energii ze seattleské vlny nebo crossoveru. Nějakou dobu panovala mezi oběma tábory dost silná nevraživost. Taneční elektronika byla pro kytarovou obec bezduchá, ubíjející a nemuzikální, rock zase první tábor viděl jako přežitek, nudnou a zkomercionalizovanou scénu egocentrických hvězd. Samozřejmě netrvalo dlouho a oba póly se k sobě začaly přibližovat a navzájem zkoumat možnosti vzájemného prospěchu. A právě v téhle fázi vtrhli na scénu The Prodigy a stali se jedním z nejvlivnějších hlasů v těchto "mírových rozhovorech". Vzešlí z rave scény ale hrdě se hlásící k punkové estetice, obklopení mašinkami ale drtící posluchače explozivními beaty, které zaháčkovaly nejednoho metalistu.
Co ale s těmito zásluhami v novém miléniu, kdy už jsou válečné sekery dávno zakopány a na jejich místo nastoupila symbióza? Nedokrvené album Always Outnumbered, Never Outgunned určitě nebylo tím, co by skupině pomohlo obhájit pozici v proměněném hudebním panoramatu. Najednou působili tak nějak bezprizorně a ztraceně. Další počin Invaders Must Die po návratu Keithe Flinta a Maxima jejich reputaci částečně napravil, ale o nějakém velkém comebacku nemohla být řeč. Je možné, že to vyjde tentokrát? Moc tomu nevěřím. Ale není na škodu uvědomit si jednu věc. The Prodigy se nikdy netvářili jako bůhvíjací novátoři (ačkoli jimi kdysi skutečně byli), jejich cílem bylo hlavně bavit. Rozpumpovat, rozžhavit posluchače do běla. A když k novince The Day Is My Enemy přistoupíme takhle a věnujeme jí pár nezaujatých poslechů, její akcie začnou rázem slušně stoupat.
Pánové Liam Howlett, Keith Flint a Maxim Reality do toho totiž tentokrát jdou skutečně po hlavě a snaží se navázat na ten zuřivý hukot, jaký si pamatujeme z dob The Fat of the Land. Žádné sofistikované okliky, ale frontální útok. Jistě, vaří stále podle stejné kuchařky, ale pořád v ní dokážou vylovit dost neotřelých a hlavně efektních kombinací. Všechny ty povědomé fígle (typická offbeatová odpočívadla nastolující nový motiv a proříznutá další dávkou breakbeatového tornáda) dokážou podat tak, že adrenalin opět bezpečně stoupá. Revoluce žádná, ale efekt maximální. Skladby jsou relativně krátké, úderné a možná proto by album sneslo o jednu dvě položky méně aby dostalo skutečně punkové obrysy.
I tak ale jednotvárnost není jeho problémem. I když upřednostňuje přímočarý tok energie, je dostatečně vynalézavé. Zpestřuje ho třeba pochodový rytmus v The Day Is My Enemy, blízkovýchodní samply v Rebel Radio a Medicine, šikovně umístěná je i Beyond the Deathray zbavená beatu a plnící tak funkci jakéhosi nadechnutí před další rytmickou ofenzivou. Hodně dělají především vokály, na nichž si Keith s Maximem dali opravdu záležet. K jejich barevnosti přispívají i hosté: Martina Topley-Bird v titulním tracku, hip hopoví punkeři Sleaford Mods ve skladbě Ibiza a Flux Pavilion v Rhythm Bomb. I vlastními silami ale oba ústřední vokalisté dokázali nejnadupanější pecky jako Rebel Radio, Wild Frontier, Get Your Fight On, Medicine nebo Wall of Death úžasně nakopnout a stvořit z nich jednoznačné hitovky.
Howlettův rukopis je jasně rozpoznatelný. Někdy se tváří jako by "breakbeat era" nikdy neskončila a může se tím pádem jevit trochu anachronicky, ale jak bylo řečeno - The Prodigy jsou o zábavě. Málokdo chce, aby zněli jinak než v půlce 90's. A na albu The Day Is My Enemy dokázali, že i s tímhle starým modelem dokážou pracovat přesvědčivě a bez vyčpělosti. Při jeho poslechu se znovu dostavuje pocit akutního předávkování kofeinem. A to je, myslím, znamení, že vše je jak má být.
tracklist:
1. The Day Is My Enemy
2. Nasty
3. Rebel Radio
4. Ibiza
5. Destroy
6. Wild Frontier
7. Rok-Weiler
8. Beyond the Deathray
9. Rhythm Bomb
10. Roadblox
11. Get Your Fight On
12. Medicine
13. Invisible Sun
14. Wall of Death