Public Enemy - Yo! Bum Rush the Show (1987)

8/10

Ne, že by hip hop před Public Enemy postrádal politické ostří. Na prvotní experimenty v polovině sedmdesátých let se prvek protestu nabalil velmi brzy a tak nějak spontánně, v samotné tvorbě se však projevoval spíš nárazově, ojediněle, nekoncepčně. Teprve Public Enemy vyšponovali revoluční rétoriku afroamerické komunity do takových obrátek, že se bílé většině začaly poněkud stahovat půlky. Navíc se trojici Chuck D, Flavor Flav a Terminator X záhy podařilo podepřít svou agitaci ohromujícím komerčním úspěchem. Album Yo! Bum Rush the Show bylo teprve zážehovou jiskrou, kterou skupina rozfoukala do prudkého požáru až na následujících dvou deskách, nicméně už z debutu sálá sebevědomí, energie a nekompromisní postoje v intenzitě, jakou by od začínajícího spolku málokdo čekal.

Minimálně srovnatelnou důležitost jako trojčlenné jádro dvou MCs a jednoho turntablisty měla pro údernost a novátorství Public Enemy práce produkčního týmu The Bomb Squad. To oni rozjíždějí skladby skupiny drsnými, funkem inspirovanými beaty, oni měli velkou zásluhu na tom, že se pokročilé techniky samplingu staly trvalou součástí hiphopového vyjadřování. Zatímco úvodní tracky You're Gonna Get Yours a tak trochu misogynní Sophisticated Bitch souzní s módním spojenectvím hip hopu a rockových kytar (hostující Vernon Reid ze skupiny Living Colour), které už předtím prosadili kolegové z Def Jam Beastie Boys nebo Run-D.M.C., dál už se jede podle jiných pravidel. Beat, rap (dominantní, ofenzivní Chuck D, dynamičtější a hravější Flavor Flav) a scratching se řítí v hlavním jízdním pruhu, zatímco sampling přihazuje hudební háčky, ovšem v poměrně úsporné míře. Trackům tak ponechává syrovost a údernost. V ústředním hitu Public Enemy No. 1 se ozývá pouze kolísavé elektronické bzučení, které útočí na posluchače svým provokujícím minimalismem.

Radikalita postojů Public Enemy je zřejmá i bez znalosti textů, stačí letmý pohled na obal desky. Fotografie evokující tajnou schůzku revoluční buňky i military font a silueta v hledáčku pušky zdobící logo skupiny hovoří jasnou řečí. Newyorský kolektiv však neaktivizuje své bratry pouze vulgárními výpady proti rasovému útlaku nebo policejní zvůli. Nezapomíná ani na pozitivní motivace, jako když ve skladbě Rightstarter (Message to a Black Man) zdůrazňuje důležitost vzdělání na cestě Afroameričanů k dorovnání společenského deficitu. Celkově ještě míra politické angažovanosti není zdaleka taková jako na následujících albech, z velké části se tu jednoduše oslavuje hiphopový životní styl prostřednictvím typického egotripu. Nicméně to, že Public Enemy pozvedávají sebevědomí hiphopové kultury na novou úroveň a kladou před ní konkrétní bojové cíle, to je už nyní jasné.

tracklist:

1. You're Gonna Get Yours
2. Sophisticated Bitch
3. Miuzi Weighs a Ton
4. Timebomb
5. Too Much Posse
6. Rightstarter (Message to a Black Man)
7. Public Enemy No. 1
8. M.P.E.
9. Yo! Bum Rush the Show
10. Raise the Roof
11. Megablast
12. Terminator X Speaks with His Hands