R.E.M. - Lifes Rich Pageant (1986)

9/10

Desky, které R.E.M. natáčeli v 80. letech, se vyznačují zřetelnou kontinuitou, pozvolným vývojem, který by se dal snadno zaměnit se stagnací. Ovšem pokud vedle sebe postavíme debut Murmur a poslední album dekády Green, je očividné, že tu progres, byť nenápadný, nesporně probíhal. A s odstupem času působí přirozeněji a zdravěji než dramatické změny soundu, k nimž se kapela uchylovala v následujících dvou desetiletích. Právě jimi se pak s různou mírou úspěšnosti bránila nebezpečí ustrnutí, zatímco v osmé dekádě jí stačil tvůrčí přetlak a neustálé zdokonalování.

Ve světle pozdějších stylových turbulencí není ani čtvrtá řadovka Lifes Rich Pageant nějakým zásadním předělem. Přesto už od prvních akordů písně Begin the Begin slyšíme, že je něco jinak, že se skupina oproti dvěma přechozím nahrávkám posunula zase o kus dál. Nezvykle razantní kytara Petera Bucka, exponovanější zpěv Michaela Stipea, celkově dynamičtější a plastičtější zvuk. Dravý rockový střih mají i další písně jako These Days nebo I Believe, Just a Touch je pak už prakticky čistokrevný punk.

Jenže R.E.M. se nerozpínají pouze směrem k drsnějším polohám, stejně cílevědomě zvelebují i své lyričtější stránky ve skladbách The Flowers of Guatemala, What If We Give It Away nebo Swan Swan H. Rozšiřuje se škála použitých nástrojů: zaznamenáme piano, varhany nebo banjo. S rostoucím autorským sebevědomím jako by se také R.E.M. přestali ostýchat vycházet posluchači vstříc výraznějšími a zpěvnějšími melodiemi. Ke všem těmto drobným, nicméně podstatným inovacím nepochybně přispěl zkušený producent Don Gehman, který kapele pomohl hlouběji proniknout do tajů studiové práce a efektivněji vytěžit její možnosti.

Zasloužený prostor získávají ve větší míře doprovodné vokály Mikea Millse a jejich libozvučné proplétání se Stipeovým sólovým hlasem, jakým vyniká třeba hitová Fall on Me nebo opět The Flowers of Guatemala, se stává poznávacím znamením kapely, bohatě zužitkovaným v následujícím komerčně úspěšném období. Stipe sám pěvecky ohromně vyzrál, cílevědomě pracuje s výrazem, někdy se hebce vznáší na vlnách nadějeplné melancholie, častěji však jeho hlas se zahořklou naléhavostí drnčí a skřípe.

To dokonale ladí s texty, v nichž se tentokrát zřetelně odráží snaha být tak trochu svědomím reaganovské Ameriky. Nesmlouvavě tepou lhostejnost vůči řešení ekologických i jiných problémů (Fall on Me, Cuyahoga), upozorňují na tragické důsledky americké politiky v latinskoamerických zemích (The Flowers of Guatemala), vracejí se i k ústřednímu tématu minulé desky, ke složitému období Rekonstrukce jako k nesmazatelnému dědictví minulosti, s nímž je třeba se neustále vyrovnávat (Swan Swan H).

V žádném případě ovšem nejde o plochou plakátovou angažovanost, Stipeovy metafory a náznaky si uchovávají značnou míru kryptičnosti s možností rozdílných interpretací. Přesto je ale leitmotiv alba, vyjádřený především úvodními písněmi Begin the Begin, These Days nebo Fall on Me, poměrně zřejmý: výzva k občanské aktivitě, morální apel na jednotlivce, který by se snahou měnit svět měl začít především u sebe. A že se takové úsilí zdaleka nevylučuje s čirou zábavou, dokazuje závěrečná skladba Superman. Ačkoli jde o cover písně skupiny The Clique z roku 1969, který není na přebalu vůbec uvedený (stejně jako o poznání chmurnější tango Underneath the Bunker), dostalo se mu té cti propagovat album jako druhý singl po Fall on Me. Nakonec ale není divu, protože R.E.M. vykřesali z tohoto slaďoučkého popěvku zapomenuté skupiny hit, s prominutím, jako prase. 

tracklist:

1. Begin the Begin
2. These Days
3. Fall on Me
4. Cuyahoga
5. Hyena
6. Underneath the Bunker
7. The Flowers of Guatemala
8. I Believe
9. What If We Give It Away
10. Just a Touch
11. Swan Swan H
12. Superman